Jde o druh pocházející ze Střední a Jižní Ameriky, jeho habitat sahá zhruba od Kostariky, přes Panamu až po sever Argentiny. Má rád vlhké lesnaté oblasti a deštné pralesy, občas se ale vyskytuje i v savanách. Má asi pět geograficky rozdělených poddruhů (některé zdroje uvádějí deset), které se liší zbarvením. Svého času byl masivně importován z přírody do domácích chovů, divoká populace je dnes ale relativně stabilní a většina mazlíčků pochází z odchovů v zajetí.

Měří asi 2–2,5 metru při váze 1–1,5 kg, mezi hroznýši tedy patří mezi menší. Říká se, že jde o jednoho z nejkrásněji zbarvených hadů vůbec. Má výraznou kresbu sestávající v původní podobě z oranžovohnědého podkresu s oranžovými, černě lemovanými skvrnami. Břicho je bílé, oranžová hlava je potom černě pruhovaná. Jednotlivé poddruhy se ale liší – buď mají stejný plán kresby, jen v trochu jiných barvách nebo jsou zbarvené úplně jinak. Společný je jim ale výrazný duhový odlesk šupin, který dal druhu jméno.

Někdo tvrdí, že had je vhodný pro začátečníky – dospělci zvyklí na lidi totiž nejsou vůbec agresivní a snadno si přivykají na braní do rukou. Také rozměry jsou na poměry hroznýšů velmi příznivé. Náročnější je v domácím chovu jen v jednom bodě, proto někteří chovatelé uvádí, že hroznýšovec si žádá přeci jen nějaké teraristické zkušenosti.

Pozor na podmínky!

Jde o to, že je velmi citlivý na teplo a vlhko. Ideálně by se měla pomocí žárovky či otopného tělesa udržovat teplota 23–28° C, v noci 20° C. Ještě důležitější je pak vzdušná vlhkost, která by neměla klesat pod 60 %, jinak had může začít trpět dehydratací a kolapsem organismu. Právě udržování vyšší vlhkosti si žádá trochu víc práce s teráriem – ať už pomocí odpařování z vodních ploch či díky zvlhčovačům.

Pokud ale má své potřeby na prostředí naplněné, je hroznýšovec opravdu nenáročný. V jídle není vybíravý, stačí mu předhazovat hlodavce. Jednou za týden mláďatům, v dospělosti se zvyšují porce, ale prodlužují intervaly mezi krmením. Klec by měla být vybavena vhodnou podestýlkou, ideální je tzv. lignocel, do kterého se můžou hadi zavrtávat. Hroznýšovci ocení i větve na prolézání a možnost úkrytu – například z kusu kůry. Hadi se běžně nekoupou, před svlékáním to ale dělají. Proto by v kleci měla být těžší kameninová miska s vodou, ze které je možné i pít.

Hroznýšovec duhový je překrásný had a mnozí milovníci plazů a terárií potvrdí, že starat se o něj je jako mít doma živý náhrdelník z drahokamů. Navíc je to tvor mírný a dobře si zvyká na lidi. Zkrátka ideální hadí mazlíček.