V přírodě se vyskytují takřka v celé Jižní Americe. V podstatě jde stylem života o jihoamerickou verzi africké krajty (tak jako například kondoři odpovídají supům a podobně). Dokázali zasídlit několik variant biotopů od deštných pralesů po polopouště, přirozenější je jim ale vlhké prostředí. Obvykle je nacházíme při řekách a jezerech, s oblibou osidlují opuštěné nory savců. Jsou to samotáři, kteří jsou aktivní hlavně při soumraku a v noci.

Loví způsobem typickým pro škrtiče, kdy svou oběť nejprve zadusí či rozdrtí a pak pozřou. Obvykle konzumují hlavně hlodavce a menší ptáky, jsou ale známy i případy, kdy hroznýš dokázal ulovit například ocelota. Díky speciálně uzpůsobeným čelistem dokážou široce rozevřít tlamu a tak jsou známy i případy, kdy hroznýš pohltil celou kapybaru. Tu pak musí dlouhé dny trávit, dokud se hrbol na jeho těle nezmenší tak, aby se mohl pohybovat.

V zajetí dorůstá 2,5–3 metrů, z divoké přírody jsou známé i čtyřmetrové kusy. Samice je o něco větší, může vážit až 15 kg. Typická je silná, trojúhelníková lebka a mohutné tělo. Barevná škála sahá od červenohnědé, přes šedou až po žlutavou, oranžovou či tmavohnědou. Na zádech má charakteristickou kresbu tmavých a světlých skvrn, břicho je krémové. Dožívá se 20–30 let, je známo několik vzácných případů dožití čtyřicítky.

Zachránili je chovatelé

Jak jsme řekli, dnes patří mezi nejběžnější hady chované v zajetí. Díky relativní nenáročnosti chovu se v zajetí dobře množí, a tak většina dnes chovaných hadů je v zajetí i narozená. Až do 80. let ale docházelo k jejich masovému odchytu v přírodě a dopravě na trh v USA. To vedlo, spolu s popularitou hroznýší kůže jako módního doplňku, k ohrožení populace v některých regionech. Díky modernímu chovatelství se snad ale hadi dostali z nejhoršího. Pro jejich oblibu hovoří to, že jsou to hadi velmi mírní a neútoční, navíc nejsou choulostiví a dobře se množí.

Budeme-li si pořizovat hroznýše, musíme mu připravit terárium. Pro dospělého jedince by mělo mít rozměry alespoň 180 x 90 x 90 cm, vybavit bychom ho měli větvemi, kamenem na vyhřívání a úplně ideálně i "jezírkem". Hroznýš má rád, když si může vybírat mezi různými teplotními zónami. Můžeme tak kombinací zdrojů tepla vytvořit kout, kde bude mít 22 °C, zároveň by měl mít místo, kde se může vyhřát na 35 °C. V noci je dobré teplotu mírně snížit, nikdy by neměla klesnout pod 20 °C.

Pozor na obezitu

Hroznýši jsou poměrně žraví tvorové, chovatel je musí někdy hlídat, aby nemusel u svého hada nakonec řešit obezitu. Mláďata se krmí myšmi, od dospívání je možné dávat potkany. Někteří hroznýši preferují ptáky před savci, pak jsou vhodným krmením kuřata. Po krmení had řadu dní tráví a není potřeba jej krmit znovu.

Ve srovnání třeba s užovkou červenou je hroznýš o něco náročnější. Je větší, potřebuje velké terárium, je dosti žravý. Není ale člověku nijak nebezpečný. Patří mezi hady, kterých se nemusí bát ani začínající chovatel. Musíme mít ale na paměti, že je to tvor dlouhověký a tak si jeho pořízením dáváme i dlouholetý závazek.

Chov hadů má svoje specifika a bylo by chybou k nim přistupovat jako k módnímu či exotickému mazlíčku. Pořád jde o živého tvora, který si žádá naši péči. Na druhou stranu – hadi sice nejsou schopni mimiky a city jako pes najevo nedají. Milovníci hadů ale říkají, že dobře opečovávaný had má jistý vděk v odlesku svých tajemných očí.