Internetem kolují vtipy o tom, že kočky přitahují lasery, neboť potřebují pokročilé technologie k ovládnutí planety. To sice (snad!) není pravda, je ale fakt, že kočičí pozornost věnovaná soustředěnému světlu je nefalšovaná. Červená tečka dopadajícího paprsku se pro ně stává kořistí, rychle utíkajícím zvířetem, které je nutné ulovit. Kočka domácí sice už dávno není šelmou, která by si musela potravu k přežití obstarávat lovem, dávné instinkty jsou ale vepsané v genech a diktují po tisíciletí kočičí chování.

Kočky přitahuje každá potenciální kořist, ať už jde o myš, ptáčka či klidně obyčejnou mouchu. Oproti těmto tvorům je ale lov na laserový bod ještě o řád přitažlivější. Je to kvůli tomu, jak fungují jejich oči. Kočky jsou odbornice na sledování rychlého pohybu – jejich oči sice neposkytují tak detailní obraz jako ty naše, zato mnohem lépe sledují rychlý pohyb. Mají také mnohem širší zorné pole. Laserové ukazovátko se tedy po zapnutí stává dráždičem těch skutečně predátorských částí kočičího mozku.

Hluboká kočičí frustrace

Laserový paprsek však nejde chytit, což je tak zásadní problém, že se na něj dokonce zaměřili kočičí psychologové. Může se nám to zdát komické, ale v kočičí hlavě se tato "zábava" mění v hlubokou frustraci. Kočka skočí po laserovém bodu, napne všechny své síly a schopnosti – a nic. Žádný úspěch. Zmateně hledá, kam se světýlko podělo, vypadá u toho roztomile a my se dobře bavíme.

V následující chvíli se pak kočky dělí na dvě skupiny. Na jedné straně ty, které prokouknou marnost svého snažení a ztratí o ukazovátko zájem. Na straně druhé ovšem jsou početné řady koček, ve kterých neschopnost lapit jednoznačnou kořist probudí hluboce frustrující emoce.

S frustracemi ale není legrace, i kdyby byly vyvolány banalitami. Základní biologická potřeba kočky – úspěšně dokončit lov – nebyla splněna. Není to ale čestná prohra, jako když pláchne myš. Zvíře cítí, že paprsek prostě mělo chytit či se ho alespoň dotknout. Místo toho mají packy prázdné a světlo se za chviličku rozzáří na jiném místě. Jsou popsány případy, kdy "hraní si" s laserovým ukazovátkem dovedlo kočky až k agresivitě či destruktivnímu chování. Existují proto odborníci, kteří od používání laserů ke hře odrazují.

Pohyb pro pokojovou kočku

Někteří ale nejsou tak přísní. Část koček na frustrace netrpí a o ukazovátko ztratí zájem, případně jej dokáže uchopit jako hru. Zde velmi záleží na naší schopnosti se do kočky vcítit. Zvíře, které se baví, asi budeme vnímat jinak, než zvíře, které má ze hry nervy našponované k prasknutí.

Pokud vidíte, že kočku ukazovátko baví, můžete hry s ním provozovat. Někdy je to opravdu nejlepší způsob, jak bytové kočce poskytnout pohyb a dopřát zábavu jejím loveckým genům. Cestou ke zmírnění možného frustrování je to, že hra s laserem je ukončena skutečnou odměnou. Úspěšné chycení paprsku odměníme pamlskem – případně kočku k pamlsku právě paprskem dovedeme.

Také byste měli dbát na to, aby laser nebyl jedinou hračkou. Tedy aby kočka měla při rostoucí nervozitě z paprsku možnost jej vyměnit za jiné lákadlo. Na okraj je ještě nutné dodat, že je potřeba dbát na bezpečnost očí při zacházení s laserem.

Jako u všech aspektů péče o domácího mazlíčka platí, že vše je otázkou citu a míry. Zvíře je na vás závislé nejen fyzickými potřebami, ale i psychickými. To poslední, co by od vás potřebovalo, je abyste v něm vzbuzovali pocity frustrace. Pokud vám ale cit říká, že laser kočku baví a netrápí, není nutné jej úplně opustit.

Jen jej prosím nenechávejte bez dozoru. Co kdyby na těch řečech o pokročilých technologiích a kočičím dobývání planety přeci jen něco bylo?