Holoubek diamantový pochází z Austrálie, kde obývá takřka celé území s výjimkou jižních pobřeží. Řadí se mezi měkkozobé ptáky a patří do čeledi holubovitých. Je tak skutečně „holoubkem“ a jeho název není daný jen vnější podobností s našimi holuby. Ve své domovině obývá oblasti v blízkosti vody, nejčastěji hnízdní v lesích či jiných stromových porostech.

Je to poměrně drobný pták dorůstající velikosti 19–21 cm. Přízvisko „diamantový“ mu dalo nápadné kropenaté tečkování na křídlech. Výrazným prvkem je také oranžový kroužek kolem oka. Přírodní barva je podobná našim holubům: spodní strana je krémová, svrchní šedohnědá. Šlechtění v rámci chovů ale přivedlo na svět i řadu dalších barevných variant: měděné, skořicové, stříbrné a další. Holoubci žijí asi 10 let.

Voliéra a její vybavení

Ačkoliv pocházejí z teplé Austrálie, někteří chovatelé uvádějí, že je lze chovat celoročně venku. Jiní doporučují venkovní voliéry vybavit krytým přístřeškem či ptáky na zimu přesouvat, protože jim mrazy přeci jen nesvědčí. Jelikož jde ale o drobnější, klidné a příliš nelétavé ptáky, je možné je chovat i v interiérech. V takovém případě se doporučuje minimální velikost klece pro jeden pár 100 x 60 x 60 cm. Holoubci nemají tendenci obydlí likvidovat, nemusí být proto příliš masivní. Umístěna by měla být na slunném místě bez průvanu a pokud možno bez velkého hluku.

Samozřejmostí by pro vybavení klece měla být bidýlka, ideální jsou různé tvary a velikosti, aby pták nezakrněl s jednou polohou nožiček – dobré jsou proto i přírodní větve. V kleci by měla být sépiová kost jako zdroj vápníku a pro obrušování zobáku. Holoubci tráví poměrně dost času na zemi, podestýlka by tedy měla být neprašná a umožňovat časté a snadné čištění. Doporučují se proto pelety či chovatelský neprašný písek. Pro krmení se hodí závěsné misky, důležitá je i neustále čerstvá voda – holoubci nemají žádné zvláštní nároky a tak se dá použít běžně dostupné klecové vybavení.

V přírodě se živí především semeny, v menší míře pak malým hmyzem. Základem stravy v zajetí je tak suché zrní – dnes se dají koupit i speciální krmné směsi pro tyto ptáky. Podíváme-li se na složení těch kvalitních, zjistíme i co míchat, pokud chceme směs vlastní: holoubci mají rádi proso, lněné semínko, lesknici, řepku i mák. Takřka vůbec nežerou zelenou stravu a neocení ani zeleninu či ovoce. Snad jen v čase hnízdění se jim přilepšuje vaječnou míchanicí, naklíčeným zrním či přímo vitamíny a minerály.

Chov v páru

V přírodě žije v párech či malých skupinách, proto se doporučuje i pro chov v zajetí mít aspoň pár. Odchov mláďat je snadný a nemusí se ho bát ani začátečník. Určit u holoubků pohlaví je ovšem poměrně obtížné, což může být jeden z mála zádrhelů v jejich chovu: dva samci se špatně snáší a mohou na sebe útočit.

Samička má mít více zakulacenou hlavu a snad i méně výrazné okruží kolem očí, tyto aspekty je ale bez zkušeností těžké posoudit. Nakonec je tak jediným spolehlivým znakem chování: jakmile samečci začínají dospívat, tak se projevují tokáním, houkáním a rozevíráním ocasních per. A to nejen směrem k samičkám, ale i k ostatním samečkům – zjevně oni sami mají někdy s rozpoznáním pohlaví problém. Samičky oproti tomu takovou bohatost projevů postrádají.

Holoubci začínají hnízdit asi v roce života, obvykle stačí klec vybavit budkou či hnízdícími košíky. Také dodáme vhodný materiál, kterým si ptáci sami hnízdo vystelou: větvičky, seno, kokosová vlákna a podobně. Pokud chov začínat nechceme, pak většinou stačí žádné misky ani materiál neposkytovat. Samička snáší obvykle dvě vajíčka, rodiče se v sezení střídají. Mláďata se líhnou po 13 dnech a vylétávají ve 2 týdnech života, přičemž ještě další 3 týdny o ně rodiče pečují.

Jak jsme uvedli, holoubci diamantoví jsou klidní, mírní tvorové. Rádi se vyhřívají na sluníčku, a když zrovna nezobou, tak spíše jen tak posedávají v kleci. Nemají hlučné hlasové projevy, snad jen při dvoření samečka samičce – a i pak jde spíše o hluboké houkání a tokání.

Jsou to klecoví ptáčci, na které je radost koukat a pozorovat je, nečekejme od nich ale nějakou složitou interakci a vzájemné hraní si, jako třeba u papoušků. Jejich chov ze všeho nejvíc snese srovnání například se zebřičkami, chůvičkami, kanárky a podobně. Kdo touží po klidném a nenáročném chovu ptáků, pro toho může být holoubek diamantový zajímavou volbou. Je to přeci jen roztomilé zvíře s jemnou povahou.