Vznik a vývoj hladkosrstého teriéra je pro starší dějiny neznámý. Předpokládá se ale, že se do své podoby zformoval poměrně brzy. Teriéři byli už od středověku šlechtěni jako menší lovečtí psi, zaměřující se na hubení krys a drobné zvěře. Zároveň potřeba lovců v některých regionech vedla ke vzniku větších plemen.
Uvádí se, že foxteriéři budou asi odvození od tzv. černohnědého pracovního teriéra. Šlo o univerzální pracovní plemeno z Walesu a Derbyshire, které přikřížením větších plemen dalo vzniku psa velmi schopného při lovu lišek (angl. fox) – foxteriér.
Jako samostatné plemeno se hladkosrstý teriér objevuje zřejmě už v 18. století. Z roku 1790 pochází malba jednoho takového psa. V polovině 19. století se pak toto plemeno objevuje na raných psích přehlídkách, oficiální představení proběhlo na výstavě v roce 1862. American Kennel Club v USA uznal plemeno již v roce 1885.
Hladkosrstý versus drsnosrstý
Ovšem pozor, po dalších sto let nebyl jasný vztah k jinému podobnému plemeni: foxteriérovi drsnosrstému. Ten je stavbou těla hladkosrstému velmi podobný a takřka po celou moderní historii obou plemen byli tito psi považováni za variantu jednoho.
Moderní výzkum ale ukázal, že ačkoliv se obě plemena odvozují od černohnědého pracovního teriéra, šlechtěny byly zcela samostatně už v 18. století. Mezi předky hladkosrstého teriéra se přitom asi objevili i beaglové či bulteriéři. Teprve od roku 1985 jsou pak drsnosrstí a hladkosrstí teriéři správně považováni za dvě zcela oddělené linie.
Je to poměrně malý, avšak velmi čilý a energický pes. Dorůstá výšky kolem 40 cm při průměrné hmotnosti osmi kilogramů. Má pevně stavěné tělo se silnými kostmi, nepůsobí ale podsaditě nebo přehnaně mohutně.
Má dlouhou, plochou a úzkou hlavu s malýma očima. Charakteristické polovztyčené uši se převrací do tvaru písmene V. Má poměrně krátké nohy a typický bystrý postoj. Celková tělesná stavba jakoby říkala, že pes je neustále v pozoru.
Není pro začátečníky
Vyskytuje se v dvoubarevné (černobílá) či trojbarevné (černá, hnědá, bílá) variantě, kdy podklad je obvykle bílý a barevné znaky se objevují na hlavě a na zádech. Srst má hladkou a slehlou, rovnoměrně rozloženou po celém těle. Patří ale mezi plemena, která poměrně vydatně línají, a tak je zvykem štěňata odmala učit na takřka každodenní česání. Jde sice čistě o estetickou záležitost, pro psí pohodlí je ale dobré je vypadaných chlupů zbavovat. Netřeba asi dodávat, že je proto velmi nevhodný pro alergiky.
Jsou to velmi temperamentní psi a nedoporučují se začátečníkům. Potřebují totiž dobře vedený výcvik. Jinak jsou ale přátelští a hraví a svou rodinu naprosto milují. Problém může být s jejich loveckými instinkty, které je nutí pronásledovat kořist, ale i to se dá potlačit výchovu. Jsou to také výborní hlídači.
Hladkosrstí foxteriéři dnes nepatří mezi příliš rozšířené, ale vzácným plemenem také nejsou. Jelikož potřebují svůj prostor a dostatek pohybu, jsou to vhodní psi pro venkov a aktivně žijící lidi.
Vstoupit do diskuze (0)