Začněme pozitivy. Jezevčíci jsou inteligentní, zbožňují lidskou společnost a mají také odvahu - i proto jsou oblíbenými psy myslivců. Zbožňují a potřebují pohyb a po právu si zasluhují přízvisko psích klaunů.

Skvělého společníku pro jednotlivce i rodinu si však majitelé musí "zasloužit". A zásadní kroky k dobrému soužití psa a jeho lidských blízkých vedou přes důkladnou a trpělivou výchovu. Na jezevčíky se nesmí zhurta - jsou citliví a hodně si pamatují. Je však třeba odolat jejich tvrdohlavosti a snaze "přesvědčit" pána, že bude lepší, když bude po jejich. Důkladnou socializací se dá též předejít tomu, že budou jezevčíci "škaredí" na jiná plemena i další zvířata v domácnosti.

Šťastný konec však znamená získat parťáka do nepohody po celý "psí život" - a že u nich nebývá krátký. Průměrná délka jejich života je 14 let, existují však i psi, kteří to "zabalí" až v 19 letech! Řadí se k zdravým plemenům, pokud je něco trápí, bývají to problémy s páteří či výhřezy plotének, které mohou způsobit i ochrnutí zadních končetin.

Jezevčíci by také neměli skákat z větších výšek a nesvědčí jim ani chůze do schodů - což je však potíž, která se vzhledem k jejich velikosti a váze dá překonat. Přes kritické úseky je jednoduše přenesete.

Rodina musí také hlídat jejich váhu. Jezevčíci totiž disponují "nekonečným" apetitem a dokážou spořádat na co přijdou. Nadváha však může jejich zdraví těžce ohrozit a přivodit jim například cukrovku!

Jezevčíci se hodí do města i na ves, mějte však na paměti, že potřebují dost pohybu. Milují procházky, jsou závislí na lidech a pokud nejsou "ti jeho" nablízku, dokážou hlasitě tesknit.

Toto plemeno se dělí podle typu srsti, na hladkosrsté, dlouhosrsté a hrubosrsté, nebo velikosti. Existují standardní, trpasličí a takzvaní "králičí" jezevčíci. Různé varianty se liší jak vzhledem, tak i mírnými odchylkami v povaze.

Ale o tom zase příště!