Anglicky je znám jako Gordon Setter, skutečně tedy nese jméno vévody z Gordonu, který je s jeho šlechtěním spojený. Někdy býval nazýván přímo i skotským setrem, toto označení se ale dnes nepoužívá. Ještě na okraj dodejme, že i jiné historické země měly „své“ setry, kupříkladu setr ruský či velšský – tato plemena ale byla překlasifikována či vymřela.

Setři, čili hezky staroanglicky setting dogges, byli původně obecnou kategorií loveckých psů. Zmiňováni jsou už od 16. století, postupně ale byla definována dnešní plemena a od 19. století moderním způsobem šlechtěna. Jejich hlavní specializací je lov ptáků, vyznačují se navíc výbornou schopností tzv. vystavování kořisti, tj. zaujímání zvláštní polohy, kterou označují místo padlého zvířete.

Vznikl zkřížením s kolií

Gordonsetr má společné předky s ostatními setřími plemeny, tedy lovecké psy importované na přelomu středověku a novověku z kontinentu. Nejspíše šlo hlavně o různé typy španělského pointera, francouzských ohařů a podobně. Na základě tohoto rodového „substrátu“ se utvořili setři jako typ, který se dále rozvíjel.

Jako specifické plemeno se vydělil v 18. století na panství Alexandera Gordona, vévody z Gordonu (1743–1827). V té době se už utvářelo plemeno anglického setra. Nemělo ještě svůj cílený chovný program, ale už asi šlo o psy velmi podobné dnešním – atletické, bílo-kropenatě zbarvené. Ve své smečce je jistě měl i vévoda z Gordonu.

Jelikož už ale v té době bylo jistou módou se věnovat šlechtění psů, nechal Gordon zkřížit anglického setra s černě pálenou kólií. Vzniklá štěňata byla na poměry známých setrů neobvykle zbarvená a také o něco větší – a Gordonovi přátelé o ně projevili značný zájem. Tím se nastartoval cílený chovný program, který dal vzniknout gordonsetrovi.

Mezi setry největší

Podle všeho první generace gordonsetrů ještě neměly charakteristickou černou barvu s hnědým pálením, ale byli asi tříbarevní. Tmavá barva ale byla velmi žádaná a tak se selektivním křížením dospělo takřka dnešního vzhledu. Takřka, neboť chovná historie gordonsetra je dlouhá a trochu zamotaná. Na jednu stranu se udává, že oproti irským a anglickým setrům je toto plemeno méně známé. Na druhou stranu se úspěšně šířil už v 19. století, dokonce se již v roce 1842 objevil ve Spojených státech.

Po druhé světové válce tradiční metody lovu ptáků začaly ve Skotsku mizet, a tak se snižovaly i počty psů. Postupem času ale vzrostl zájem o tyto psy jako společníky, navíc jejich lovecké zaměstnání nikdy úplně neskončilo. Aby bylo plemeno „vylepšeno“, přistoupilo se v 70. letech k přikřížení dlouhosrsté kólie a bloodhounda. To dalo gordonsetrům definitivně jejich dnešní podobu.

Mezi setry jsou gordonsetři průměrně asi největší, byť ne nějak dramaticky. Jejich běžná velikost cca 66 cm při 30 kg hmotnosti odpovídá největším jedincům setra anglického. Pořád mají atletický a jaksi „aristokratický“ vzhled (o anglických setrech je zvykem říkat, že jsou to psí aristokrati), přesto v sobě mají trochu větší míru mohutnosti, než jejich bratranci. Jinak jsou ale proporcemi typickým zástupcem setrů a loveckých psů obecně – velké svěšené uši, poměrně mohutný čumák a charakteristický hrbol na jinak hladkém temeni.

Potřebuje pohyb

Co je definuje ze všeho nejvíce, je jejich černá srst s červenohnědým pálením, obvykle na hlavě, prsou a končetinách. Středně dlouhá, antracitově lesklá srst je skutečnou psí ozdobou a na přehlídkách se pečlivě hodnotí spolu s tím, zda má gordonsetr ten správný inteligentní a urozený výraz a nesení těla. Jen je potřeba říci, že gordonsetr je pohromou pro alergiky, ideálně by se totiž jeho srst měla vyčesávat takřka každý den.

Povahou je to laskavý a přátelský pes, který je zároveň nebojácný a ostražitý. Dobře vyjde i s dětmi, je to ideální rodinný pes. Snad jen velmi malým dětem by mohl při hře nechtěně ublížit. Gordonsetr ale potřebuje rodinu, která žije aktivním životním stylem. Platí pro něj to, co pro ostatní setry: překypuje energií a potřebuje hodně pohybu. Není to nějaké psí pometlo nebo neřízená střela, je ale rodilý běžec a sportovec a nedostatek pohybu mu nedělá dobře. Také pro něj platí, že potřebuje důslednou výchovu, nemá v sobě ale obvykle agresivitu nebo tvrdohlavost.

Původní roli loveckých psů gordonsetři nikdy neopustili a dodnes se s nimi lze při lovu na pernatou zvěř setkat. Zároveň jsou využívání i jako policejní a záchranářští psi, a to i v Česku. Jejich hlavní rolí je ale dnes společník a kamarád – a to je něco, v čem skutečně excelují.