Gekončík noční je ideálním zvířetem pro začínající chovatele. I ti by si však měli uvědomit to zásadní – tihle malí dráčci se dožívají až 25 let. Zároveň je potřeba se rozhodnout, zda chcete chovat jednoho nebo víc gekončíků.

Pokud jste se definitivně nerozhodli, zvolte na úvod raději samičku – k ní můžete časem bez problémů přidat samečka, ale i další samičky, zatímco dva samci by se nesnesli. Bývá zvykem chovat jednoho samce a tři až pět samic. Samci jsou totiž velmi sexuálně aktivní, jsou schopni se pářit několikrát denně po celý rok kromě období zazimování, takže by jednu samičku mohl uštvat až k smrti.

Teplo a široké terárium

Už název napovídá, že jsou gekončíci noční zvířata. Obývají teplé polopouště a hornaté stepi v oblastech Afghánistánu, Pákistánu, Íránu, Iráku a severovýchodní Indie. Dorůstají velikosti 20 - 30 centimetrů, přičemž samci jsou většinou větší. Zajímavostí je, že jako jedni z mála plazů mají pohyblivá oční víčka.

K životu potřebují poměrně vysokou teplotu. V teráriu proto musí být umístěn zdroj tepla – ať už v podobě žárovky nebo třeba vyhřívaného kamene. V jeho blízkosti by se teplota měla pohybovat kolem 35 °C, případně i o trošku víc, ve zbytku terária by měla teplota postupně klesat až na 25 °C.

V noci můžete vytápění vypnout, takže klesne na pokojovou teplotu. Dlouhodobě je však pokojová teplota nedostačující – při ní gekončíci zazimují. Naopak nepotřebují svítit, tedy pokud na terárium dopadá denní světlo a není někde v tmavém koutě.

Terárium by mělo být orientováno hlavně na šířku, výškou by nemělo přesahovat půl metru. Obecně se na jednoho gekončíka doporučuje rozměr 45x40x45 cm, s vyšším počtem jedinců se úměrně zvětšuje plocha dna, nikoli však výška. Terárium by mělo nabízet množství různých úkrytů v podobě domečků, misek, skalek, dekorací či kořenů. Ideální je terárium s 3D stěnou, protože v noci rádi šplhají na vyvýšeniny.

Sní skoro všechno

Na ideálním podkladu se chovatelé neshodnou, obecně se nejvíc doporučují akvarijní kamínky, přírodní kočkolit, či terarijní písek. Naopak vyhnout byste se měli lignocelu, protože může gekončíkovi ucpat střeva, a tím ho zabít. Při odchovu mláďat či při karanténě po pořízení nového jedince jako podklad nejlépe poslouží obyčejné papírové kuchyňské utěrky.

Co se krmení týká, shodují se chovatelé, že gekončíci sní prakticky jakýkoli živý hmyz. Nejčastěji se krmí cvrčky, sarančaty, červy, moučnými červy, šváby nebo myšími holátky – těmi se krmí hlavně samice v období snůšky. Krmný hmyz jednou za čas obalte ve vitaminové směsi. K dispozici musí mít mělkou misku s vodou, měněnou alespoň jednou denně.

Jako většinu plazů je potřeba gekončíky zazimovat, a to na měsíc až dva. Po tu dobu vypněte vytápění, aby teplota klesla na pokojovou. Názory na krmení v období zazimování se různí – od úplného půstu přes omezení krmení na jednou dvakrát týdně. Přistup k vodě by ale měli gekončíci mít neustále.

Když se rozhodnete zazimování ukončit, stačí postupně přidávat teplotu. Po plném probrání jsou gekončíci připraveni na páření – to může působit trošku agresivně, samec se totiž samici zakousne za krk a následně podsune svůj ocas pod její. Celá akce trvá pár sekund, ale opakuje se několikrát po sobě. Samice čtyřikrát až osmkrát do roka klade zpravidla dvě vejce do předem připravených kladišť.

Gekončíci se dají sehnat nejen v základních skvrnitých variantách, ale i v mnoha barevných mutacích a kombinacích.