Původ francouzského buldočka je potřeba hledat v historii tam, kde se zrodili buldoci obecně. Za prapředky všech těchto psů jsou považování starověcí molosové, mohutní váleční a lovečtí psi, kteří pro změnu asi už někdy na sklonku pravěku vznikli z tibetské dogy. Na základě molosů, snad přes anglického mastifa, vzniklo několik plemen, která začala být využívána při zápasech s býky. Psi užívání při této kruté zábavě byli sice menšího vzrůstu, než jejich dávní předci, na síle jim ale neubylo. Tak se zrodil v Anglii "býčí pes", buldok, přičemž poprvé se anglické slovo bulldog objevuje v roce 1630.
Buldoci byli už od počátku 19. století šlechtěni i pro použití v jiných rolích, než jako zápasník s býky. Tento vývoj urychlil rok 1835, kdy byly býčí zápasy v Anglii zakázány. Následně došlo k rozštěpení chovu – část chovatelů chtěla zachovat bojového ducha buldoka a vyšlechtila na jejich základě plemena jako jsou bulteriéři, pit-bulteriéři a podobně (výraz "bojová plemena" ale není moc dobrý ani přesný).
Jiní chovatelé se pokoušeli vytvořit z původních buldoků psy společenské. Ani tato chovatelská linie nebyla úplně nová, neboť už na přelomu 18. a 19. století se objevil tzv. toy bulldog, což byla v podstatě cíleně šlechtěná, zakrslá varianta původního buldoka.
Migrace do Francie
V polovině 19. století se navíc stalo to, že do Francie začali odcházet někteří tradiční britští řemeslníci, pro něž už ve stínu průmyslové revoluce nebyla práce v oboru (říká se, že šlo hlavně o krajkáře, které nahradily stroje). Tahle britská ekonomická emigrace s sebou přinesla řadu psích společníků, mezi nimi i zmiňované zakrslé buldoky.
Ti se stali ve Francii nesmírně populárními, dokonce se přes kanál La Manche začalo obrovské množství těchto psů dovážet. Následně v rámci domácích "divokých" chovů docházelo ke křížení zakrslých buldoků s neznámými francouzskými plemeny – aby se z tohoto mišmaše nakonec vynořil Bouldogue Francais, francouzský buldoček. Jeho jméno je mimochodem trochu slovní hříčka – kromě pofrancouzštění anglického bulldog jde také o složeninu francouzských slov značících "pes kulička".
Na konci 19. století již existovala řada francouzských chovatelských klubů, psi se šířili už pod svým francouzským jménem Evropou a vrátili se i na britské ostrovy. Stali se jedním z nejoblíbenějších plemen vyšších vrstev, opanovali nejednu výstavu či přehlídku a z konce 19. století pochází i první standardy plemene. Po roce 1906 pak stejně triumfálně ovládli Ameriku. Dnes se pravidelně umísťují v žebříčcích nejpopulárnějších plemen v různých evropských zemích i ve Spojených státech.
Přešlechtění zničilo plemeni zdraví
Jeho vzhled je asi notoricky známý většině lidí. Jde o malého psa, který dosahuje hmotnosti maximálně 14 kg a výšky 35 cm. Tvář má buldočí, s krátkým sraženým čumákem a vykulenýma očima. Oproti klasickým buldokům jsou ale důležitou součástí jeho vzezření velké, postavené uši. Jak jsme řekli, není jasné, z jakých různých plemen francouzský buldoček vznikal, předpokládá se ale, že bychom mezi nimi našli mopse i některé teriéry. Mopsi přispěli k podobě jejich tváře, malí teriéři jim zase předali postavené uši.
Velkým tématem chovatelů je zdraví buldočků, což se ostatně dotýká i vzhledu těla. Někteří skeptici z řad například veterinářů říkají, že plemeno pro svou popularitu začíná být "přeslechtěné" a přestává být životaschopné. Když se podíváme na fotografie francouzských buldočků před sto lety a dnes, tak zjistíme, že se u psů prohloubily charakteristiky považované za roztomilé: dnes jsou menší a mají větší oči.
Plochonosá psí plemena v sobě ale nesou potenciál mnoha zdravotních problémů, velké oči jsou také velmi problematické, stejně jako deformovaný tvar zad a páteře. Navíc se v populaci buldočků hojněji objevují poruchy genetické a průměrná délka života plemene se zkracuje.
Na druhé misce vah ovšem leží charakter francouzských buldočků. Jsou to veselá, milá a přátelská stvoření. Dobře se cvičí, jsou společenští a užívají si hry se svými lidmi. Mají rádi procházky v parcích, děti, zvládají více i méně aktivní životní styl. Je to také pes velmi klidný, který netrpí na neurózy a záchvaty vzteklého štěkání.
Jeho popularita tedy není vůbec překvapivá. Kdyby nad nimi nevisel stín stále častějších zdravotních obtíží, šlo by o dokonalého psa pro současný městský život. Najdou se lidé, kterým se zdají oškliví – a je pravda, že do tradičního ideálu psa mají už docela daleko – jiní je ale považují za nejkrásnější tvory na světě. Jde ostatně i o tvory oblíbené v popkultuře. Objevují se ve filmech, reklamách nebo třeba i jako třeba motiv na tričkách. Francouzští buldočci jsou prostě ušatci s duší a nezbývá než jim přát, aby se dařilo jejich populace ozdravit.
Vstoupit do diskuze (0)