Je asi vůbec nejmenší psovitou šelmou, průměrně dokonce menší, než domácí kočka. Samice váží jen asi 0,8 kg, samci jsou trochu těžší. V kohoutku měří maximálně 21 cm.

Tělo jim zdobí dlouhý, velmi huňatý ocas měřící obvykle 18-31 cm a který činí více jak 60 % jejich délky. Nejtypičtějším rysem jsou veliké uši - ty mohou měřit až 15 cm a obvykle jsou poměrově větší, než hlava. Srst je zlatá či písková, špička ocasu bývá černá, jako u jiných lišek.

Velké uši fenkovi slouží nejen k perfektnímu sluchu, ale i k ochlazování. Jak asi víte, fenek je totiž pouštní zvíře. Nelítostné slunce Sahary vedlo i k tomu, že fenek je nočním tvorem – za dne to na písku není žádná sranda. Vedl skvělého sluchu má tak také mimořádně dobrý zrak, který výborně funguje i v silném šeru.

Fenci jsou šelmičky, což odhalí jejich ostré zuby. Respektive šelmy – oportunisté, což značí, že využijí jakýkoliv zdroj potravy. V pouštním prostředí jsou to různí saharští hlodavci, ještěři i hmyz, ale také ptáci a jejich vejce.

Roztomilý ušatec | zdroj: Pixabay Fenci žijí v rodinných skupinách a mají poměrně složité sociální chování. I v divoké přírodě vynikají svou pohyblivostí a hravostí. Určitým úhlem pohledu můžeme říct, že fenek je taková malá, hyperaktivní liška. A budeme mít pravdu! Jsou proslulí tím, s jakou rychlostí jsou schopní běhat a jak vysoko dokážou vyskočit.

Hravá šelmička, která se umí podřídit životu člověka

Malé rozměry, hravost, roztomilost – žádný div, že se fenek jako mazlíček těší rostoucí popularitě. Pořád ale nejde o zvíře domestikované, jeho mláďata bychom označili spíše za osvojená.

Jsou-li zvyklá na člověka od narození, pak ho chápou jako součást své sociální skupiny. Takoví fenci jsou pak k člověku přítulní a snaží se s ním hrát své pohybové hry. Dokážou žít i v bytě, naučit se používat kočičí záchod a podobně.

Fenek je tak tvorem, se kterým se dnes již obchoduje komerčně podobně, jako s tradičnějšími mazlíčky. Pořád se ale nesmí zapomínat, že jde o tvora divokého a navíc exotického, který má své nároky.

Přirozenost mu velí tíhnout k nočnímu způsobu života, byť je schopen se řídit podle svého člověka. V přírodě je zvyklý značkovat si své teritorium pronikavě páchnoucí močí a tento zvyk se v něm občas probudí i v bytě. Někomu se navíc může příčit to, že aby byla mláďata co nejpovolnější člověku, odebírají se matce nepřirozeně brzy.

Fenek je skutečný krasavec pouště a osobně mám tohle zvířátko moc rád. Internet je plný obrázků i videí, kde je zjevné, že s láskou chovaní fenci jsou v lidských domovech spokojení a šťastní. Přesto nesmíme zapomínat, že za očima téhle roztomilé lišky se pořád skrývá dušička, která by se nejradši proháněla po písečných dunách v záři měsíce.