Předně je třeba říci, že pod jménem highlander se často uvádí plemeno britské dlouhosrsté kočky. Ta nemá s kočkou z tohoto textu nic společného, ovšem správně by podle mezinárodní registrace slovo "highlander" mělo být vyhrazeno námi řešenému plemeni. Britská dlouhosrstá je ale početnější a její neregistrované označení highlander se velmi vžilo, proto při vyhledávání na internetu často "skutečného" highlandera překrývá.

Plemeno h0ghlander začalo vznikat v USA v 90. letech cíleným zkřížením jiných experimentálních plemen, konkrétně pouštní lynx a jungle curl. Právě jungle curl – jež snad ani nemá český ekvivalent – přinesla highlanderovi stopu krve jiných šelem. Toto plemeno totiž vznikalo s přikřížením asijských kočkovitých šelem kočky bengálské a kočky bažinné. Technicky vzato tedy highlander není druhově čistou kočkou domácí, ale hybridem. Nicméně většina jejích genů je kočičích a tak se obvykle mezi mezidruhové hybridy ani neřadí.

Při experimentálním křížení šlo v podstatě o to zkusit na rysí vzhled plemene pouštní lynx napasovat zvláštně zakroucené uši typické pro plemena curl. Tento program vznikl už v roce 1993 a po čase slavil úspěch. Tvarem těla a zbarvením je tak highlander podobný rysu, třebaže rysí gen vůbec nenese. Plemeno pouštní lynx (lynx=lat. rys) má název daný svým vzhledem, nikoliv původem. V roce 2004 započala snaha o registraci hotového plemene. Při tom bylo opuštěno původní jméno highlander lynx, aby nedocházelo k záměnám, a zůstalo jen highlander. Asociace TICA dnes zaštiťuje mezinárodní uznání této experimentální kočky. Třebaže už existuje chovný program i plemenné standardy, pořád jde o velmi vzácnou kočku, která se v Evropě skoro nechová.

Tvář kočky highlander s typicky zatočenýma ušima | zdroj: commons.wikimedia.org (autor TAnthony)

Jde o poměrně velkou kočku, samci mohou dorůstat až 9 kg. Jak jsme řekli, tvarem těla velmi připomíná rysa: má delší zadní nohy, silnou šíjí i břicho a celý je velmi svalnatý. Typický je krátký ocas známý jak od rysů, tak od kočičích plemen typu bobtail. Hlava ovšem rysa nepřipomíná vůbec – je kulatá, s výrazně ustupujícím čelem a široce rozevřenýma očima. Vzezření korunují zvláštně stočené „curl“ uši, pro které někteří highlandeři mají lehce komický vzhled (ale smát se jim rozhodně nechceme).

U plemene se častěji vyskytuje polydaktylie, tedy větší počet prstů, než je obvyklé, jinak ale netrpí žádnými vadami. Srst může být zbarvená rysím způsobem, tedy skvrnami a pruhy, existují ale i mourovaté varianty. Barva takové srsti se pohybuje od žluté, přes pískovou až po zrzavou. Existují krátkosrsté i dlouhosrsté varianty.

Třebaže navozuje dojem divoké šelmy, je highlander známý tím, že jde o kontaktního mazlíčka, který si užívá lidskou přítomnost. Je hravý a sebejistý, se svými lidmi se rád socializuje a obecně jde o velmi aktivní kočku. Nejsou nároční na chov a jejich většímu rozšíření asi doposud bránila hlavně malá plemenná základna. Je ale pravděpodobné, že pro svůj unikátní vzhled a milou povahu si budou tito highlandeři nacházet více a více fanoušků.