Křížení, které vedlo ke vzniku exotické kočky, bylo sice cílené, nikoliv však původně za účelem vzniku nového plemene. V 50. letech se v USA mezi některými chovateli rozšířil nešvar: výstavní plemeno americké krátkosrsté kočky potajmu „vylepšovali“ přikřížením kočky perské, v menší míře také barmské a ruské modré. Nepoctiví chovatelé chtěli dosáhnout úspěchů na výstavách vylepšováním vzezření americké krátkosrsté kočky, přitom ale porušovali pravidla čistokrevných standardů. Tyto praktiky se brzy rozkřikly a standard plemene byl upraven tak, aby se podobní kříženci dali jednodušeji diskvalifikovat.

Jeden z chovatelů si ale uvědomil, že ačkoliv nebylo korektní takového křížence představovat jako čistokrevnou americkou krátkosrstou, šlo vlastně o zajímavé tvory. Rozhodl se proto rozvíjet potenciál vzniku nového výstavního plemene pokračováním v selektivním křížení americké krátkosrsté a perské kočky. Tentokrát ovšem již oficiálně, ve snaze získat nové plemeno. Snaha slavila úspěch a v roce 1966 americká asociace CFA skutečně novou kočku registrovala pod zvoleným názvem: exotická kočka.

Téměř identický vzhled s perskou

Poměrně čerstvé křížení ale vedlo k jisté nestabilitě plemene, jehož definitivní (tedy de facto „čistokrevný“) vzhled se ještě etabloval. Proto například největší mezinárodní asociace FIFe uznala plemeno až v roce 1984.

Zajímavostí také je, že zhruba jedno kotě ze čtyř je nositelem recesivního genu, který kočkám dává dlouhou srst tak typickou pro kočky perské. Dlouhosrstá exotická kočka se těm perským podobá natolik, že například TICA, třetí velká mezinárodní asociace, uznává tuto variantu pořád mezi perské kočky.

V podstatě lze říci, že tvarem těla je kočka skoro identická té perské. Velká, oválná hlava, výrazné tváře, malé uši a typický „nabručený výraz“. K tomu středně velké tělo s mohutnými rameny a poměrně vyvinutou muskulaturou. V kombinaci s kratšími nožkami působí kočka poněkud podsaditě.

Charakteristická je pro ni ovšem krátká srst, kterou příbuzné perské kočky obvykle nemívají. Kožich je hustý a se vztyčenými chlupy, působí proto lehce delší, než mají vyloženě krátkosrstá plemena. Kočka proto trochu připomíná plyšovou hračku. Barevně pokrývá širokou škálu – exotická kočka může být jednobarevná, s kresbou a znaky i strakatá. Oproti dlouhosrstým peršankám nepotřebují tyto kočky žádnou zvláštní péči a o kožíšek se zvládají starat samy.

Exotická kočka ve zrzavé barvě. Je vidět typická struktura srsti. | zdroj: Pixabay

Exotické kočky se vyznačují klidnou a mírnou povahou, při srovnání s perskými kočkami vycházejí jako živější a hravější. Velmi snadno navazují vztahy se svými lidmi a jsou tak skutečnými mazlíčky a věrnými společnicemi. Jsou to ideální kočky do bytu, které nemají tendenci zdemolovat kde co – je ale potřeba dodat, že pro svou společenskou povahu špatně snáší samotu.

Toto plemeno na jednu stranu stárne pomalu a průměrně se dožívá poměrně vysokého věku. Zároveň ale trpí ve větší míře problémy, které postihují kočky s plochými obličeji – statisticky mají větší výskyt dýchacích obtíží a také onemocnění očí. V jejich populaci se také bohužel přenáší dědičná porucha ledvin, která je vepsaná do genomu. Mluvíme ovšem pořád o statisticky vyšší pravděpodobnosti obtíží – nikoliv masivnímu rozšíření. Drtivá většina exotických koček žije dlouhý a zdravý život.

Komu se líbí zachmuřené tváře perských koček, ale odrazuje ho jejich dlouhá a náročná srst, může zvážit exotickou kočku jako svého mazlíčka. Jak jsme totiž uvedli: za oním zamračeným obličejem se skrývá milá a přítulná duše.