Eurasier je psím plemenem, které bylo cíleně vyšlechtěno v druhé polovině 20. století v Německu. Jeho "autorem" je chovatel Julius Wipfel, který za jeho počátek považuje rok 1960. Wipfel kolem sebe shromáždil skupinu nadšenců do psů, jež si vytkla za cíl získat plemeno, které by v sobě spojoval to nejlepší z jejich oblíbených psů – z vlčího špice a psa čau čau.

Cíl se přiblížil vznikem psa, kterému Wipfel začal říkat "vlčí čau" (což byl, upřímně řečeno, trochu divoký jazykový konstrukt). Tento pes ale ještě neměl dost věrohodnou plemennou řadu a nebyl mezinárodní asociací FCI uznáván.

Také Wipfel nebyl zcela spokojen, a tak s chovem pokročil dál. V roce 1973 pak svého "vlčího čau" zkřížil se samojedem a výsledného psa pojmenoval na počest psího spojení Východu a Západu eurasier. FCI pak plemeno ještě v tom roce uznala. Takže i když Wipfel sám uváděl jako počátek eurasiera rok 1960, technicky vzato můžeme klidně počítat až s rokem 1973.

Vzhledem je eurasier středně velký, harmonicky stavěný pes typu špic. Tvář má liščí vzezření, s postavenýma ušima, ocas nosí obvykle zakroucený nahoru a položený na zádech. Dosahuje výšky 52–60 cm při váze 23–32 kg. Srst má dvě vrstvy, přičemž spodní je krátká a velmi hustá, svrchní pak leží volně na celém těle. To vše doplňuje delší srst na ocase a zadní straně stehen zadních nohou.

K typickému vzezření přispívá i lehce delší srst na krku, která netvoří hřívu, ale vytváří dojem jakéhosi límce. Barva srsti má širokou škálu, od béžové, přes nazrzlou a vlčí šedou, až po černou a černohnědou. Standard plemene povoluje všemožné kombinace barev, naopak zapovídá čistě bílou, bílá pole a tmavě rudohnědou.

Ideální rodinný společník

Je to klidný, vyrovnaný pes, který umí být velmi přátelský ke své rodině, ale i k cizím. Přesto si umí u cizích lidí zachovat i pozornost a není slepě důvěřivý. Nevykazuje ovšem příliš známek agresivity. Eurasier je proslulý silným poutem, které si vytváří ke své rodině. To si ovšem žádá dostatek pozornosti a nezanedbávání psa – eurasier je vůči svým lidem velmi sociální a není to pes na osamělý dvorek.

Cílem při šlechtění psa bylo získat společníka, a to by se mělo zrcadlit i v přístupu k psovi a jeho výchově. Proto například navzdory své inteligenci eurasier nezvládá dobře práci služebních psů, neboť kromě stresu špatně snáší výchovu mimo okruh rodiny. Na druhou stranu jsou prý skvělými společníky při canisterapii.

Odměnou za vynaloženou péči je veselý, hravý společník, s inteligentním vzezřením, jež zrcadlí jeho vlastnosti. Je perfektní k dětem, dobře vychází i s jinými zvířaty. Třebaže je přátelský ke všem lidem, vycítí hrozbu a pak dovede svého pána a rodinu zuřivě bránit. Eurasier je zkrátka psem, jehož vyšlechtění se opravdu povedlo a ze svých předků – evropských i asijských – si vzal jen to nejlepší.