Úplně původně se teriéři vydělili jako plemeno specializující se na lov drobné škodné, především krys. Poměrně brzy už ale figurovali i ve psích zápasech – ostatně, dobře známý je kříženec bullteriér. Teriéři obecně bývali spíše menší, už v 18. století se ale někteří křížili s ohaři, aby se dosáhlo větší velikosti plemen. To je do jisté míry případ i drsnosrstého foxteriéra. Jak jeho jméno napovídá, byl určen primárně k lovu lišek. Tradiční hony na lišku přitom nejsou v anglické společnosti tak starobylé, jak se zdá na první pohled, proto bychom jej dříve než v 19. století asi hledali marně.

Uvádí se, že byl odvozen od tzv. černohnědého pracovního teriéra, což je název pro dnes vyhynulé univerzální pracovní plemeno objevující se ve Walesu, Derbyshire a Dunhamu. Drsnosrstý foxteriér se skutečně úzce specializoval na norování lišek, dokonce prý jeho krátký, silný ocas byl výsledek cíleného šlechtění – lovec totiž potřeboval „madlo“, za které mohl rozvášněného psa vytáhnout z nory. Mimo lišek ale měli dobré výsledky i při lovu zajíců či kachen.

Zajímavostí je, že ač má některé rysy podobné s hladkosrstým teriérem, jde o dvě zcela oddělená plemena, která byla šlechtěna samostatně – nikoliv o dvě varianty téhož, jak by mohl svádět název.

Z oblíbence skoro do zapomnění 

První oficiální drsnosrstí teriéři byli představeni v roce 1872, od roku 1873 šlo o oficiálně registrované plemeno. Jak královna Viktorie, tak její syn Eduard VII. drsnosrstého foxteriéra vlastnili, zároveň si ale plemeno na svou skutečnou popularitu muselo ještě chvíli počkat. Ta prudce vyskočila ve 20. a 30. letech a z foxteriérů se stalo jedno z nejoblíbenějších plemen na světě.

Československý klub chovatelů vznikl v roce 1928. Ostatně, vedle naší Dášeňky můžeme připomenout například psa Milou (česky Filuta či Špunt) ze slavného belgického komiksu Tintinova dobrodružství.

S tím jak se ale po druhé světové válce v Evropě změnil životní styl, obliba foxteriéru zase klesla – je to přeci jen pes spíše venkovský. V pozdním dvacátém století tak šlo o plemeno překvapivě vzácné. Díky různým chovným i popularizačním programům se ale tento trend mírně otočil a foxteriérů zase pomalu přibývá.

Současný standard se od předválečného trochu liší.  Je to středně menší pes, dosahující velikosti maximálně 39 cm a hmotnosti kolem 8 kg. Jeho tělo se vyznačuje pevností a bystrostí, celkově působí pozorným a silným dojmem. Zároveň není nijak mohutný nebo podsaditý, naopak má štíhlé tělo a silné, ale dlouhé nohy. Charakteristický je také pevný, krátký a vztyčený ocas. Uši mají typický vztyčený, v půli zlomený tvar. Má krátkou, drsnou srst, obvykle s převahou bílé. Kresba na bílém podkladu je hnědá na hlavě a uších a často mívá černé „sedlo“ na zádech.

Chytrý a akční

Dvě základní charakterové vlastnosti foxteriéra jsou jeho energie a inteligence. Jsou známí svou hravou a čilou povahou, zároveň z nich dýchá jistá ostražitost a temperament. Standard plemene přímo říká, že pes musí vypadat, jako že je neustále připravený na povel pána.

Temperament spojený s inteligencí jim dává jistou tvrdohlavost, pro kterou potřebují pevnou a brzkou výchovu. Při pečlivé péči je to ovšem poslušný a věrný pes, který se stává ideálním společníkem. Už jako štěně by si ovšem měl zvykat na ostatní domácí zvířata. Jeho pronásledovací instinkt je totiž silný, ostatně to je jeden z důvodů, proč se pro městský život po druhé světové válce příliš nehodil.

Na druhou stranu ale musíme foxteriéra i obhájit. Cvičený pes svůj temperament ovládá – a hlavně jsou to pro svou rodinu dobrosrdeční přátelé. Dobře vycházejí s malými dětmi, u větších pak oceňují různé pohybové hry. Když je čas domácího mazlení a lenošení, umí svou energii na chvíli odložit. Pokud je ovšem toto lenošení potom vyváženo dlouhou procházkou.

Drsnosrstý foxteriér možná není na první pohled pes pro městský byt, pokud v něm ovšem žije s aktivním člověkem, tak typ obydlí tolik nevadí. K domu a na venkov je to ale společník naprosto ideální. Lze jim asi prorokovat, že jejich stavy spíše porostou, než že by na popularitě opět ztratili. A upřímně – Dášeňka je pro jejich plemeno skvělou reklamou.