Tato žába je obyvatelem tůní, močálů i řek subsaharské Afriky. Je výborný plavec a živí se lovem různých vodních živočichů. Samice dorůstají 10 až 15 cm, samci bývají o třetinu menší, ale mohutnější. Celý tvar těla je přizpůsobený životu ve vodě, drápatka tak působí trochu neobvykle, což je dáno jak tvarem hlavy a pozicí očí, tak tvarem zadních končetin.
Přirozené zbarvení bývá v odstínech hnědé, šedé či šedozelené, v domácích chovech se navíc velmi často objevují žádaní albíni. Zajímavostí je, že žába nemá jazyk a pravidelně se svléká. Jsou velmi odolné a v zajetí se dožívají i více než 20 let života, známí jsou i třicetiletí jedinci.
Jsou to velmi přizpůsobiví tvorové a efektivní predátoři, takže v některých regionech světa jsou považováni za obzvláště odolný invazní druh. Kupříkladu v Spojených státech decimují domácí populace žab a v rezervacích okolo San Francisca s nimi ochranáři vedou tvrdý boj.
Zajímavé je i jejich využití ve vědě, na drápatkách vzniklo několik studií vývoje zrakového systému a možností manipulace DNA. Od 30. let byly také tyto žáby několik let používány jako těhotenské testy – reagovaly totiž silně na vstříknutí ženské moči, která, pokud obsahovala těhotenské hormony, spustila u žab snášení vajíček.
Na souš nevylézá
Jak jsme uvedli, je to obojživelník vhodný pro chovatele začátečníky, neboť jiné druhy žab bývají o poznání náročnější. Vhodnější je chov ve skupince, přičemž tři až šestdrápatek potřebuje akvárium s rozměry alespoň 80 x 40 x 50 cm. Samozřejmě platí, že čím větší, tím lepší. Dno akvária se obvykle poklade většími plochými kameny (dezinfikovanými například vařící vodou), vhodné je i osázení vodními rostlinami. Drápatka dokáže na souš vylézt, když je donucena, naprosto to ale nevyhledává a nepotřebuje. Není proto důvod v obydlí vytvářet suché místo a žábu jde tak chovat ve skutečném akváriu.
Drápatky potřebují vodu v rozmezí 20–25 °C, pokud se tedy nádrž nachází v místnosti se stabilní teplotou v tomto rozmezí, není dál co řešit. Jinak je potřeba vybavit obydlí i topným tělesem. Drápatkám na jednu stranu svědčí, když je voda prozářená sluncem, před poledním žárem je ale potřeba nádrž chránit. Třebaže pocházejí z Afriky, teploty přes 35 °C jsou pro tyto žáby smrtící.
Voda pochopitelně musí být bez chlóru, proto se musí nechat nějakou dobu odstát. Klíčová je i dokonalá čistota vody, drápatky jsou sice odolné, ale znečištění špatně snáší. Proto je dobré umístit do akvária také filtr, který nevytváří proudy vody. Pro čištění nádrže je ideální koupit akvaristický odkalovací zvon a tím jednou za týden odstranit nečistoty ze dna, čímž se člověk vyhne složitému měnění celého obsahu.
Až 2000 vajíček, část ale sní
Jsou to opravdu draví – a žraví – predátoři, proslulí tím, že v přírodě loví i poměrně velkou kořist. V zajetí se obvykle krmí nitěnkami, které se prodávají jako živé krmivo pro dravé rybky. Jako pamlsek ocení hmyz, larvy, živou žížalu či moučného červa.
Kapitolou samou pro sebe je množení, které je také u drápatek velmi snadné. Chovatelé s chovným párem používají zvláštní trik – vodu na nějakou dobu ochladí k 15 °C a po pár dnech či týdnech ji ohřejí na původní pokojovou teplotu. Žáby na to zareagují spuštěním rozmnožovacího procesu, snad jako biologická reakce na změny ročního období.
Drápatka je schopná snést až 2000 vajíček, což je obrovské množství, ostatně žáby si na vlastních vajíčkách poměrně spokojeně pochutnávají. Chovatelé tak obvykle mívají přichystanou druhou nádrž, kam vajíčka přesunou až do vylíhnutí pulců.
Drápatka vodní je zvláštní tvor, který svým vzhledem nemusí vyhovovat každému. Je fakt, že za roztomilého mazlíčka bychom ji asi neoznačili. Koho ale láká chov obojživelníku či konkrétně žab, ten může nenáročnou drápatku považovat za vhodný druh, se kterým začít.
Vstoupit do diskuze (0)