Někteří psí kříženci skutečně mají své vlastní označení, ačkoliv nejde o samostatná plemena. Obvykle je to tehdy, když je to kříženec nějak výrazný a svébytný. Příklady budiž třeba labradoodle (labrador a pudl), puggle (mops, čili pug, a beagle) či cockapoo (kokršpaněl a pudlík). Dorgi se jako kříženec welsh corgiho a jezevčíka (německé Dachshund se užívá i v angličtině) řadí mezi ně. Jistým úhlem pohledu jde skutečně o nečistokrevného aristokrata – popsán byl totiž opravdu až na základě chovu britské královské rodiny.
Není úplně zřejmé, zda se s tímto svébytným křížencem počítalo mezi chovateli i dříve. Nelze vyloučit, že čas od času cíleně vznikali i před královským chovem. Termín dorgi se ale poprvé objevuje až u psů Alžběty II. První dorgiové v Buckinghamském paláci vznikli, když se spářil jeden z královských welsh corgiů s jezevčíkem Pipkinem patřícím princezně Margaret, sestře královny.
Palácové drby říkají, že to nebylo spojení úplně plánované – nicméně psí lásce nemůže bránit ani královna. Když se ukázalo, že dorgiové jsou oduševnělí a roztomilí psi, přišlo ještě několik dalších vrhů, tentokrát už plánovaných. Královna tak během let měla minimálně 10 dorgiů, nedávno uhynulý Vulcan byl předposlední, žije už jen fenka Candy. Také princezna Margaret jich několik chovala, sama ale zemřela již v roce 2002 a její psí smečku nikdo dále nerozvíjel. Zdá se tedy, že linie "palácových" dorgi se blíží svému konci.
Veselí a dobrosrdeční psíci
Pokud jde o samotného psa, kříženec obvykle více připomíná corgiho, než jezevčíka. Častěji má typické velké uši, "liščí" tvář a krátké tělo. Krátké nožky jsou vlastní oběma plemenům. Po jezevčíkovi dorgi většinou podědí spíše střední srst – ačkoliv zrovna Vulcan měl srst hustou, corgiovskou. Stejně tak ale Vulcan ukazoval nestálost křížence i v celkové stavbě těla. Oproti jiným příkladům dorgi neměl velké stojaté uši, ale svěšené slechy jezevčíka.
Znovu zopakujme, že nejde o etablované, samostatné plemeno. Muselo by proběhnout několik generací selektivního křížení dorgiů, aby se vzhled více ustálil tak, jak je u plemen s čistokrevným standardem běžné. Výše řečené platí i pro barevnost – u dorgiů převažuje bílá a hnědočervená barva welsh corgiho, někteří z nich ale mívají černohnědou typickou pro jezevčíky.
Královna si dorgie oblíbila pro jejich veselou a dobrosrdečnou povahu. Jsou to spíše drobnější pejsci, ovšem s obrovskou dávkou vitality a energie. Jsou přátelští ke svým lidem i dětem kolem nich, nemají sklony k agresivitě. To ovšem platí, pokud je jim v mládí věnován náležitý výcvik. Některé zdroje uvádějí, že dovedou být – opět jako dědictví po jezevčících – trochu tvrdohlaví a mrzutí.
Uvádí se, že dorgi bývá zdravým psem, nicméně nese v sobě potenciál k nemocem typickým jak pro jezevčíky, tak pro corgi – řeč je o dobře známých dysplaziích, problémech s čéškou či páteří. To už je ale něco, s čím se musí počítat skoro u všech psů s dlouhým tělem a krátkýma nohama.
Dorgi je křížencem svébytným, který není jen "nějaký divný corgi". Kdyby se v křížení pokračovalo, mohl by z toho všeho vzniknout chovný program vedoucí až ke vzniku nového plemene. Královna Alžběta II. možná tímto směrem někdy mimoděk směřovala, protože měla dorgi opravdu ráda a pod její patronací jich na svět přišlo mnoho. Ovšem to, že královský chov uvadá, neznamená, že se dorgi ztratí. Kdoví, možná se o něm někdy v budoucnu opravdu jako o novém plemeni psát bude.
Vstoupit do diskuze (0)