Jméno kočky odkazuje na kanadské bezsrsté plemeno sphynx, ovšem čistě kvůli podobnosti – příbuzné vůbec nejsou. Rozdíl mezi nimi je dokonce až na genetické úrovni. Zatímco u "klasické" sphynx způsobil mutaci lysosti recesivní gen, u donské kočky je to gen dominantní.

Počátek plemene lze vysledovat k přirozenému výskytu mutace. V roce 1987 chovatelka koček Elena Kovaleva z Rostova na Donu zachránila z toulavého vrhu kotě, které pojmenovala Varvara. Od začátku se jí srst zvířete zdála poněkud řídká, do čtyř měsíců života ovšem Varvara olínala úplně. Když se pak spářila s místním toulavým kocourem a všechny její koťata měla stejný rys, bylo jasné, že jde o genetickou, dominantní mutaci.

Tento první vrh se stal základem celého plemen. Později bylo kvůli rozšíření úzké příbuznosti do chovu přikříženo mnoho běžných koček, všichni jejich potomci ale nesli gen lysosti, díky čemuž se podařilo definovat a ustálit plemeno jako takové.

Pečlivě opečovávané čistokrevné linie

Už v roce 1997 uznala plemeno asociace WCF, v roce 2005 TICA. Standard plemene nepočítá jen s lysostí, ale definuje i rozměry a vzhled těla – ruští chovatelé se na rozvoj plemene s nadšením vrhli a tak jde dnes o kočku s pozorně opečovávanými čistokrevnými liniemi. Zajímavostí je, že jiné holé ruské plemeno – peterbald – vzešlo z křížení donskoje s orientální krátkosrstou kočkou.

Podle standardu má být donský sphynx středně velký, se svalnatým tělem, velkýma ušima a mandlovýma očima. Výrazné jsou dlouhé prsty na tlapkách, základním rysem je pochopitelně lysost. Zbarvení kůže může být bílé, časté jsou modrošedé skvrny, povolené jsou ale všechny barevné varianty. Rozlišují se tři varianty: bezsrstá, brush a flock. Kromě dokonale holé kůže tak může mít kočka i řídký či krátký porost, ačkoliv bezsrtost je považována za cennější.

Kočce začíná srst vypadávat ještě v kotěcím věku, případně se mohou narodit i lysá, dospělá by se už měnit neměla. Je-li donskoj v úplně lysé variantě, pak je vhodný pro alergiky a odpadá také jakákoliv péče o srst. Na druhou stranu je potřeba kůži ošetřovat, v letních měsících aspoň dvakrát za týden koupat či alespoň otřít navlhčeným hadříkem.

Nemá ani řasy

Nebudeme si nic nalhávat, kočka v této podobě je trochu citlivá: špatně snáší zimu, zároveň jí může ublížit přímé slunce. Je také citlivá na prašné prostředí, jelikož nemá chlupy v uších a ani oční řasy. K tomu všemu se dominantní gen lysosti pojí s mírně vyšší pravděpodobností výskytu dysplazie a je také potřeba hlídat příbuzenskou plemenitbu.

Na druhou stranu, svoje jednoznačné fanoušky donský sphynx má. Některé chovatele přitahuje svým neobvyklým vzhledem, jiní vidí krásu v tom, co jiní nazývají ošklivostí. Je pravda, že mezi lysými plemeny Ruska či Ukrajiny má donský sphynx spíše jemnější a ušlechtilejší rysy.

Je to také kočka vysoce inteligentní a přítulná, která miluje lidskou společnost. Oblíbená je i pro svou tichou povahu. Když už se tedy někdo chovu těchto naháčů věnuje, nebývá to jen módní výstřelek, ale kočka je plnohodnotným mazlíčkem. Ano, není to zvíře pro každého, ale není jistě náhodou, že když už v nich někdo najde zalíbení, pak na ně nedá dopustit. Donskoj je zkrátka dáma, co se nebojí ukázat kůži.