Dobrman nese jméno podle svého šlechtitele, německého výběrčího daní Louise Dobermanna, který pro své nebezpečné povolání hledal psího ochránce. Jeho cílem bylo získat dokonalé plemeno, které bude skvělým hlídačem, ale i sympatickým parťákem.

Plemeno vzešlo koncem 19. století jako výsledek základního koktejlu z rotvajlera, anglického greyhounda, výmarského ohaře, dogy, německého pinče a durynského pasteveckého psa. Dobermannovi následovníci pokračovali ve snaze vytvořit "superpsa", až to trochu přehnali a získal na agresivitě.

Tuhle vlastnost se naštěstí podařilo otupit a díky snaze chovatelů v čele s Otto Goellerem v sobě dobrman spojuje neohroženého ochránce rodiny a domova, ale i spolehlivost, loajálnost a laskavost. V Německu bylo plemeno uznáno ještě jako Dobermann pinč v roce 1900, později slovo pinč z názvu zmizelo, stejně jako druhé "n".

Miluje svou rodinu

Dobrman má atletickou postavu, je elegantní, štíhlý a dobře osvalený. Dosahuje kohoutkové výšky 63 až 73 cm a váhy 32 až 45 kilogramů. Jeho uši jsou svislé, dříve se kupírovaly, ale nyní je to u nás zakázané, ocas se mu však zkracuje stále. Má krátkou lesklou černou, případně kaštanově hnědou lesklou srst, která není vhodná pro celoroční pobyt venku.

Přestože je dobrman schopný svou rodinu a její majetek nebojácně bránit až do krve, není agresivní, natož zlý. Svou rodinu, včetně dětí miluje a bez ní strádá. Potřebuje, aby jeho pán byl přirozený vůdce a bez správného výcviku se neobejde.

Bez výcviku to nejde

Pokud tedy nemáte dostatek odhodlání a času se psem absolvovat výcvik pod vedením zkušeného cvičitele, raději zvolte jiné plemeno. Zanedbáním výcviku nebo jeho špatným vedením můžete na povaze psa napáchat docela dost škod.

Na dobrmana také raději zapomeňte, pokud mu nemůžete dopřát dostatek pohybu. Je to mimořádně aktivní plemeno, které překypuje energií a několik krátkých procházek denně kolem domu mu rozhodně stačit nebude.

Při venčení ve městě raději nezapomínejte na vodítko, případně i košík, protože se dost lidí dobrmanů bojí. Může za to mimo jiné to, že během druhé světové války byli často používáni v koncentračních táborech a nacisté v nich úmyslně rozvíjeli agresivitu.

Dobrmani nepotřebují náročnější péči - občas projeďte srst, očištěte uši, případně zastřihněte drápy. Jsou poměrně zdravým plemenem, častěji než jiná plemena je však postihuje dilatační kardiomyopatie, což je nejčastější příčinou jejich úmrtí. Dožívají se v průměru dvanácti let.