Kam až sahá nejstarší historie tohoto plemene není jasné, ve Skotsku ale měli lovečtí chrti tradici již v prastarých dobách. Často se uvádí příklad kamenné stély z Hilton of Cadboll, kterou v 8. století vztyčili Piktové a která zachycuje dva lovce na koni v doprovodu nápadně chrtích psů. Tradice hbitých loveckých plemen je tedy ve Skotsku velmi stará. Detailnější informace o deerhoundech máme až z 19. století, zdá se ale, že se vyvíjeli hlavně v prostředí šlechtických rodů. Předci plemene byli považováni za ušlechtilé tvory a jejich vlastnictví bylo výsadou. 

Psa zároveň formovaly specifické podmínky Skotska. V Anglii byla postupně vylovena vysoká zvěř a šlechtici začali preferovat menší, rychlejší psy vhodné pro lov zajíců a lišek. V době, kdy se tedy na jihu Británie vyvíjela tradice „klasických“ chrtů, ve Skotsku přetrvávala obliba velkých loveckých psů. Ti byli speciálně a cíleně chováni a šlechtěni pro lov jelenů – odtud název skotský jelení pes i vzrůst a síla plemene.

Na hraně ohrožení

Postupně se ale i ve Skotsku rozšířil životní styl typický pro anglickou šlechtu, který souvisel s koncem klanového systému. Deerhoundi se v té době sice rozšířili i mezi neurozené vrstvy, zároveň jich začalo ubývat. Některá panství sice z tradice a hrdosti chovy těchto plemen udržovala, obecně se ale řady skotských jeleních psů tenčily kvůli konkurenci oblíbenějších chrtů.  

Naštěstí si už v 19. století – a to je právě epocha, ze které teprve máme detailnější zprávy o vývojů plemene – nadšenci uvědomili, že deerhound je unikátním a cenným skotským psem. Proto začal být už v roce 1825 veden řízený čistokrevný chov, který v podstatě zachraňoval deerhoundy před postupným vymizením. Ze psa loveckého se tak postupně stal především pes výstavní a společenský. Několik z nich pak dokonce patřilo královně Viktorii.

Dodnes se někdy jako lovec uplatňuje, tato role je ale jen okrajová. Deerhoundi se ještě v 19. století dostali i do Spojených států či Austrálie, v současnosti sice nepatří mezi nejpočetnější plemena, v Evropě se ale chová v řadě zemí včetně Česka. 

Jak jsme uvedli na začátku, pes je nápadně podobný známějšímu irskému vlkodavovi. Není to náhoda, když bylo toto plemeno vytvářeno, jednou ze základních „ingrediencí“ byl právě deerhound. Dorůstá výšky minimálně 75 cm při hmotnosti kolem 45 kg. Stavbou těla i tvarem hlavy je velmi podobný klasickému anglickému chrtu, je ale větší a s mohutnější kostrou.

Drsný jako skotská příroda

Drsná příroda Skotska navíc formovala jeho kožich, který je středně dlouhý, hrubý a hustý, čímž psovi přidává na mohutnosti. Přesto chrtí příbuznost nezapře, rozhodně by se nedal označit za podsaditého či těžkopádného. Srst dnešních deerhoundů je zbarvená různými odstíny šedé, historicky ale existovali i krémoví, zrzaví či plaví. Tyto geny se ale považují za ztracené. 

Jsou to jemní a mimořádně přátelští psi. Plemeno je známé svou mírnou povahou a citlivostí na dobrou náladu člověka. Také se udržují jistou „aristokratickou důstojnost“, která se projevuje v klidném vystupování. Nezapřou ale své dávné lovecké geny, a tak není těžké v nich probudit lovecký pud, který je vede k pronásledování předmětů, zvířat, pošťáků a podobně.

Deerhound patří mezi plemena, která potřebují dostatek pohybu a aktivity. Obzvlášť v mládí je to nutné pro jejich zdravý tělesný i psychický vývoj. Jde tedy o plemeno, které potřebuje aktivního člověka, ochotného věnovat dlouhým procházkám a psím sportům nějaký čas. Mladí deerhoundi umí být při nedostatku pohybu a podnětů destruktivní. Navzdory svým rozměrům se umí elegantně pohybovat a chovatelé se shodují, že není problém mít takto velkého psa i uvnitř domu – jen musí mít přístup do zahrady či někam na pozemek. 

Skotský jelení pes je vhodným kandidátem pro ty, kteří touží po aktivním parťákovi na výlety, dlouhé procházky i na sport a kteří se nebojí velkých psů. Někomu může imponovat i to, že jde o starobylé plemeno spojené s prostředím Británie, skotské šlechty a klanů. Skotské dědictví nakonec psa vystihuje nejvíce: působí drsně a krásně jako tamější příroda, zároveň je to pes klidný a ušlechtilý, jak se sluší na potomky psů skotské šlechty.