Dánská doga, známá také jako broholmer, patří mezi stará plemena. Legendy praví, že jejich původ sahá až do antiky – toto tvrzení vzniklo patrně proto, že na řeckých mincích z 1. stol. jsou vyobrazeni psi nápadně podobní právě dánské doze. Antická stopa je nejistá, pro středověk se ale předpokládá, že předkové plemene sloužili jako hlídači i lovečtí psi.

Trochu více jistoty ohledně historie tohoto psího obra přináší až modernější éra. Současná podoba se začala utvářet, když se v německém prostředí zkřížil anglický mastif s místními psy. V 18. století začíná cílený chov dánské dogy, přičemž se jím na počátku proslavil chovatel divoké zvěře Sehested z Broholmu. Od jeho časů byl pes znám jako broholmer a získal si značnou popularitu v kruzích spojených s lovem, provozováním obor a podobně. Známým obdivovatelem dánských dog byl německý kancléř Otto von Bismarck.

Ačkoliv se plemeno do určité míry utvářelo v Německu, přesto se za jeho historickou domovinu považuje Dánsko a také Dánové jej jako historicky své chápou. Během druhé světové války se ovšem dánské dogy dostaly do krize, kdy málem vyhynuly. Ba dokonce bylo oficiálně deklarováno, že plemeno zaniklo. Právě v Dánsku ale vzrostlo vlastenecky motivované hnutí s cílem tohoto jedinečného psa nesoucího jméno země zachránit.

Na dánském venkově se podařilo sehnat několik posledních jedinců plemene a zahájit tak plemennou obnovu. Že toto snažení dlouho balancovalo na hraně na hraně nezdaru ukazuje i to, že k oficiální mezinárodní registraci se plemeno dostalo až v roce 1982. Pes byl mimochodem registrován pod názvem broholm, což by mělo být jediné oficiální jméno plemene.

Jelikož se pes považuje za národní dědictví, vložil se do všeho přímo dánský stát. Od této doby se datují velmi přísná pravidla chovu dogy – je například absolutně zakázáno psy kastrovat. Donedávna bylo dokonce zakázáno je ze země vyvážet. Tento zákaz byl sice zrušen v roce 1982, dodnes ale platí hlídaná kvóta, že se nesmí cizím chovatelům ročně odprodat víc jak 10 % registrovaných štěňat.

Je to mimořádně velký, mohutný pes s masivní kostrou a stavbou těla. Dosahují hmotnosti až 60 kg a výšky 75 cm. Hlava je mohutná a široká a působí těžkým dojmem, navíc umocněný velkýma svislýma ušima. Velkou hlavu nese k tomu přiměřeně mohutný krk a silná hruď. Nohy má poměrně dlouhé a silně osvalené. Krátká srst je sice hustá, ale překvapivě špatně kryje – pes tedy sice pochází ze Skandinávie, v zimě se ale obvykle musí oblékat. Převažuje zlatá, písková či černá barva, občas i žlutá, zbarvení bývá jednolité.

Jak jsme řekli na začátku, dánská doga sice působí skoro až zlověstně, povahu má ale přesně opačnou. Jsou to mírumilovní a přátelští psi, kteří projevují značnou inteligenci a klid. Je naprosto oddaná své rodině a je proslulá i svým výborným vztahem k dětem. K cizím lidem bývá odtažitá, ale ne agresivní. Ovšem pozor, toto platí jen při důsledné výchově.

Dánská doga je zkrátka obr, a pokud není správě vychovávaná, špatně svou sílu kontroluje. Necvičený nebo zanedbaný pes všem pozitivním předpokladům navzdory může být velmi nebezpečný. Při výchově se ovšem ale nesmí udělat chyba na druhou stranu a přistupovat ke psovi s přísnou rukou jen proto, že je velký. Vzhledem k její velikosti samozřejmě potřebuje doga dostatek životního prostoru, na druhou stranu by ale neměla přespávat venku v chladných měsících.

Dánská doga není pes pro začátečníky, na druhou stranu je-li chována s láskou a citlivě, stává se skutečným prototypem galantního obra. Velká, hravá a oddaná hromada psí lásky a věrnosti.