Plemeno bylo šlechtěno na anglo-skotských hranicích jako lovec menších šelem, hlavně jezevců a vyder. Informace o jeho minulosti se rozcházejí – tradice říká, že se jeho přímí předci dají vystopovat už na konec 17. století. Jindy se uvádí, že počátkem plemene je až rok 1815. V českém prostředí navíc vznikla chyba, která se opakuje – v některých textech se píše, že dandie dinmont teriéra vyšlechtil muž Mertoun Dandie. Pod tímto jménem se ale skrývá psík, který právě v roce 1815 stál u zformování současné plemenné linie.

Historie tohoto teriéra se navíc prolíná s historií kulturní. Pes Mertoun Dandie byl vyšlechtěn samotným sirem Walterem Scottem, velkou postavou anglické literatury. Tento autor slavného románu Ivanhoe napsal také knihu Guy Mannering, publikovanou právě v roce 1815. V ní se vyskytuje postava veselého farmáře jménem Dandie Dinmont. Tím se dostáváme ke psímu plemeni – Walter Scott nejenom pomáhal při jeho šlechtění, ale navíc dal těmto teriérům i jejich jméno.

Oblíbený, ale vzácný

K současné podobě přispělo asi přikřížení jezevčíků v polovině 19. století, první chovatelský klub s plemennými knihami vznikl roku 1873. O dva roky později založený Dandie Dinmont Terrier Club je dokonce třetím nejstarším specializovaným šlechtitelským spolkem na světě. Zajímavé přitom je, že ačkoliv si tento teriér vždy držel nadšenou chovatelskou komunitu a byl velmi aktivní při různých soutěžích a přehlídkách, nikdy se nestal příliš početným. V roce 2006 byl dokonce označen za nejvzácnější z plemen pocházejících z Velké Británie. Vymření mu snad nehrozí, přesto se počty nových přírůstků bedlivě sledují tak, aby se tento psík neocitl v ohrožení.

Proporcemi je dandie dinmont teriér podobný trpasličímu jezevčíkovi. V kohoutku dorůstá jen asi 20–28 cm při ideální hmotnosti mezi 8 až 10 kg. Nápadně krátké nožky jsou jeho nejtypičtějším rysem, to navíc podtrhuje „lasicovitě“ protažené tělo. Pes byl šlechtěn k čenichání u země, nemá proto přehnaně dlouhý čenich. Charakteristický výraz mu na hlavě dávají kníry a srst vytvářející chocholku. Barva má dva základní typy: černou a hnědou, přičemž v rámci nich se pohybuje v kombinaci s bílými chlupy na škále od stříbřité/bělavé až po tmavou. Srst je měkká a jemná.

Dandie dinmont teriér je poměrně odolný a vytrvalý psík. Dnes už se v praxi jako lovecký pes v podstatě nepoužívá, v genech mu ale zůstává touha po pohybu a aktivitě, kterou ovšem může limitovat jeho vzrůst. Nedoporučuje se například samostatný pohyb po schodech kvůli namáhání dlouhé páteře. Je to výborný plavec a užívá si i psí výcvik, který potřebuje důsledně vedený.

Povahou je to přátelský psík, který miluje svou rodinu a je přátelský a důvěřivý, pokud má s lidmi dobré zkušenosti. Citlivější je na hrubé doteky, proto se uvádí, že není úplně nejvhodnější k malým dětem, které ho mohou tahat za srst. Má ovšem rád společnost dětí větších a hodí se jako rodinný pes. Špatně snáší samotu – milovníci tohoto plemene říkají, že patří na gauč a ne do boudy na dvorek. Je to zkrátka pejsek, který je velikostí i povahou ideální do bytu k milující rodině.