Coton de Tulear se utvořil na Madagaskaru, kde je považován za národní plemeno. Zajímavé je jeho pravděpodobné příbuzenství s bišonky z Tenerife, tedy z Kanárských ostrovů na druhé straně Afriky. Jedna teorie původu předpokládá, že se tito psi dostali na Madagaskar s francouzskými vojáky, jiná – rozšířenější – říká, že mohli připlout pirátskou lodí, které Madagaskar v 16. a 17. století hojně využívaly.

Malá plemena byla už tehdy oblíbená jako mazlíčci, na lodích se navíc někdy chovali kvůli chytání hlodavců. Každopádně to vypadá, že se bišonci před pár staletími na Madagaskaru zkřížili s nějakým místním malým plemenem a tak vznikli cotoni.

Podobné plemeno prý existovalo i na blízkém ostrově Réunion, dnes je ale vyhynulé. Jistotě ohledně historie plemene nenahrávají ani historky, které si na Madagaskaru vyprávějí místní a baví s nimi turisty.

Většina z nich není pravdivá – například se můžete doslechnout, že je to původní divoké plemeno ostrova, které v dobách před domestikací dokonce lovilo kance a krokodýly. Na druhou stranu je pravda, že si pejska oblíbili ne jen francouzští kolonisté, ale i místní domorodci z kmene Merina.

Coton de tulear | zdroj: Pixabay

Do Evropy se psi dostali po vyhlášení nezávislosti Madagaskaru v roce 1960, kdy část francouzských kolonistů ostrov opustila. Až po roce 1970 tak došlo k uznání a mezinárodní registraci plemene. Dnes jsou v Evropě chovaní relativně často, ovšem ne tak běžně, jako ti nejpočetnější malí psi. I v ČR existuje chovný klub cotonů.

Na Madagaskaru samotném plemeno považují za svoje, třebaže je hodně spojené  s francouzským kolonialismem. Tito psi jsou na ostrově chápání jako plemeno národní, jeho chov má zvláštní ochranu, dostali se na poštovní známky a podobně.

Jsou to malí psi o váze do 6 kg a výšce kolem 30 cm. Mají souměrně tělo s lehce vyklenutým hřbetem, uši jsou svěšené. Tvar hlavy a očí dává psovi inteligentní, bystrý výraz. Nejtypičtější je pro něj jeho srst – ta je jemná, načechraná a bez podsady. Poměrně dlouhé chlupy vytvářejí dojem chomáče bavlny – odtud jeho jméno coton. Zajímavé je, že kvůli absenci podsady pes prakticky nelíná, třebaže je potřeba jej pravidelně kartáčovat. Standard plemene uvádí jako žádoucí bílou barvu, objevují se ale i šedé či žluté znaky.

Cotoni naprosto splňují obsah slova „společenský psík“. Jsou totiž obvykle velmi přátelští, veselí, hraví, až přítulní. Rádi poznávají nové lidi a neustále by něco zkoumali a objevovali. Dobře se trénují, protože si užívají čas s člověkem a baví je poslouchat povely.

Svého pána i s rodinou bezmezně milují, dobře snáší i malé děti. Stinnou stránkou přátelskosti psa je ovšem jistá nesamostatnost a upjatá fixace na „své“ lidi – cotona obvykle není dobré nechat celý den doma samotného.

Vzhledem k jeho malým rozměrům, skvělé povaze a velmi roztomilému vzhledu je ale potřeba vynést jasný verdikt: coton de Tulear je perfektním mazlíčkem a mezi drobnými psíky patří mezi ty nejsympatičtější.