Je pravda, že řada koček svůj útěk vzdá hned na prahu, jejich citlivé smysly někdy nesnesou náhlý příval mnoha neznámých vjemů současně. Pak jsou takové, které se chvíli toulají a pak se bezpečně vrátí. Bohužel, nemalé procento mazlíčků uteče a majitel je víckrát nespatří, často kvůli tomu, že kočka nezvládla vzdorovat nástrahám města.

Asi je potřeba si hned na úvod říci, že důvody, proč kočky z obydlí prchají, hodně souvisí s jejich evolucí a přirozenou povahou, a bránění jim je tedy tak trochu souboj s přirozeností. To nemusí být každému chovateli příjemné, obzvlášť když se snaží své zvíře respektovat jako živého tvora, a ne idealizovanou hračku. Je to ale daň, kterou platíme za to, že jsme si ochočili malé šelmičky a postupně je z role užitečných lovců přesunuli do pozice milovaných společníků. 

Zkoumat a množit se

Kočka je od přírody predátor a jejich divocí příbuzní mají ve zvyku pravidelně vyrážet na lov. Najít kořist, ulovit, nažrat se a vrátit zpět do úkrytu. Jsou to silně teritoriální zvířata, která ale mají velkou potřebu zkoumat své okolí, a právě toto je jedna z hlavních motivací, která je instinktivně žene ven. I když je o všechny potřeby postaráno, miska je plná a doma je příjemně teplo, přesto jim nějaký instinkt vzadu radí zkoumat to, co je mimo jejich teritorium.

K tomu je navíc dobré brát v potaz, že kočka teritorium nemusí chápat tak jasně, jako my lidskou optikou. Pokud má například střešním oknem dobrý výhled na střechu, pak tam při nejbližší vhodné příležitosti uteče – tuhle část SVÉHO území totiž ještě nemá označkovanou.  

Kromě toho existuje druhá hlavní, možná ještě silnější motivace: potřeba se množit. Nebudeme si nic nalhávat, ta je v určitých obdobích u koček, stejně jako u řady jiných šelem nesmírně silná. Pro ni jsou schopny narušit i svou teritoriální povahu, ostatně kromě lvů žijících ve smečkách si ostatní kočkovité šelmy partnera k páření hledají právě výpady mimo teritorium.  

Alobal na okně a tleskání u dveří

Jaké jsou tedy možnosti, jak notorické kočičí utěkářce její nebezpečnou zábavu překazit? Některé jsou schopné se naučit potulovat se kolem dveří a využít k proklouznutí okamžiku, kdy očekávají příchod některého člena domácnosti. Existuje jednoduché cvičení, jak kočce toto číhání znepříjemnit – kdykoliv ji uvidíte podezřele brousit kolem dveří, pak je potřeba na ni zasyčet či hlasitě tlesknout. Zvíře si poměrně rychle vypěstuje reflex, kterým si únikový prostor spojuje s nepříjemným vjemem a nechce v něm proto dlouho zůstávat. 

Mnoho koček také nemá rádo pocit a zvuky z chůze po alobalu, některým chovatelům se proto vyplatilo takto obalit například parapety oken, které nemohly být z nějakého důvodu vybaveny sítí. Podobné účinky pak má například oboustranná izolepa či spreje prodávané k odpuzování koček od nábytku.

Všechny tyto rady ale mají své limity a je potřeba s nimi zacházet opatrně. Nebylo by rozumné spoléhat na kousek alobalu u okna v pátém patře. Jsou situace, kdy si bez zasíťovaných oken a pečlivě hlídaných dveří neporadíte. 

Pohodlný a bezpečný výhled

Výše řečené rady také můžeme označit za „negativní“, kočce vlastně aktivně bráníme v naplňování jejích instinktivních potřeb. Ty mohou některé mazlíčky učinit doslova nezastavitelnými, na druhou stranu ne každá kočka má pnutí tak silné. Často pak stačí sáhnout po cestě pozitivní, která spočívá v tišení potřeb co nejvíce pomocí možností bytu.

Spousta malých šelmiček utiší svou touhu po poznávání nových podnětů tím, že jim například kočičí věž postavíte k nejlepšímu oknu s výhledem (které bude zůstávat důsledně zavřené) a ještě toto vyhlídkové místo vybavíte tak, aby bylo mimořádně pohodlné. Kočka, která z útulného pelíšku shlíží na okolní ulice z výšku dvaceti metrů se může díky tomu cítit jako královna. Podobně se dá pracovat právě se zasíťovanými okny či bezpečně uchycenými „klecemi“ umožňujícími se z okna i vyklánět. 

Nezmínili jsme ještě jednu možnost bránění v úniku, která je sice zásadní, ale také definitivní: sterilizace a kastrace. Mnoho koček nedokáže odolat volání pudů a potřeba utíkat je dohání až k šílenství. I bez bránění v toulání se pro řadu chovatelů kastrace koček z řady důvodů doporučuje – od úpravy chování, přes zdravotní hledisko až po bránění vzniku nechtěných koťat plnících útulky. Vedlejším efektem tohoto zákroku je navíc to, že kastrovaní kocouři a sterilizované kočky mají mnohem, mnohem menší tendenci utíkat z domu. 

Rolnička, čip a očkování

Když už nakonec seznáme, že naše snahy jsou zbytečné a že malá šance, že zvíře uteče stejně existuje, je potřeba učinit nějaké kroky. Platí to nakonec i pro ty kočky, které jejich majitelé nechávají toulat se cíleně. Je zodpovědnější a pro zvíře bezpečnější, když je vybavené obojkem se známkou s kontaktními údaji.

V některých zemích se velmi dbá na to, aby zvíře bylo vybavené například rolničkou, což kočce brání v masakrování divokých ptáků (u nás ale, pravda, tato opatření nemají tradici). Také bychom měli kočku držet plně vybavenou vhodnými očkováními, aby se z potulek nevracela se smrtící nadílkou bakterií a virů. 

„Kočka tulačka“ je chtě nechtě jedním ze základních archetypů těchto roztomilých šelmiček. Svět se ale nevyhnutelně proměnil a zrychlil a kde se dřív mohly kočky toulat bezpečně, je dnes pro micinky vyrůstající v bytech až příliš mnoho smrtících nástrah. Nikdo nechce kočky držet v bavlnce a potlačovat jejich predátorskou přirozenost. Bránění v toulání se je ale daní, kterou za možnost toto zvíře chovat musí nejeden majitel zaplatit.