Španělé obecně jsou typem loveckých plemen, která se specializují na přinášení skolené zvěře. Jejich původ lze sice vystopovat do Španělska, největší rozvoj ale zažili asi ve Velké Británii. Od počátku šlo přitom nejen o lovce, ale i společníky, často oblíbené u šlechty. Španělé zahrnují velmi různorodou škálu plemen, clumber španěla bychom nalezli na špici, co se velikosti týče.  

Jméno plemeni pravděpodobně dalo panství Clumber park v anglickém Nottinghamshire, kde započal moderní chov tohoto psa. Starší historie předků clumber španělů je nejistá, před polovinou 19. století v podstatě neexistují záznamy. Jedna z teorií říká, že za původem plemene stojí psinec jednoho z francouzských šlechticů, který jej v časech francouzské revoluce daroval hraběti z Newcastlu sídlícímu v té době v Clumber Park. Psi z tohoto psince se prý pářili mezi sebou, základ chovu clumber španělů tak vznikl spojením alpských španělů (dnes vyhynutých psů podobných bernardýnům), basetů a pyrenejských horských psů.  

Až po roce 1850 existují záznamy o cíleném chovu a šlechtění tohoto velkého španěla. V roce 1859 byl představen clumber španěl na psí přehlídce, kde si získal značnou pozornost, velmi brzy se proto chov rozšířil i do psinců prince Alberta a královny Viktorie. Také jejich syn, král Eduard VII., byl velkým fanouškem plemene. Když se pak stavy chovů dostaly za první světové války na historické minimum, byl to právě další potomek rodu, Jiří V., který nařídil psům opět věnovat náležitou pozornost. Mezitím se chovy rozšířily i do Spojených států a Kanady.  

Clumber španěl dnes nepatří do špičky nejpopulárnějších plemen, britské chovatelské asociace jej evidují jako „zranitelné“. To znamená, že nemá příliš vysoké přírůstky a je potřeba sledovat jeho vývoj. Je zajímavé, že v Československu se clumber španěl podle dostupných údajů objevil už v roce 1922 a dodnes jsou tu chováni potomci tehdejších psů. Ačkoliv tu existují chovatelské stanice, jeho počty dlouho nerostly. Teprve poslední dobou je pomalu na vzestupu. 

Věrný a rozvážný

Jak jsme naznačili, clumber španěl patří mezi větší psy, minimálně v rámci své kategorie. Dorůstá až 50 cm při hmotnosti kolem 35 kg. Má dlouhé, poněkud zavalité a těžkopádné tělo, ačkoliv za neobratného bychom ho neoznačili. Mohutnost psovi dodává i celková podsaditá stavba a velká hlava. Typické rysy mu dává výraz tváře, který Angličané označují jako „tající“ či „pochmurný“. Skutečně, pes má výrazné pysky a oči svěšené, jako by mu bylo do breku. Tvář ještě zdůrazňuje výrazný čenich, který má vždy masitou barvu. Srst je polodlouhá, může tvořit vlnky či volánky. Bývá buď celá bílá či s oranžovými znaky, nejčastěji v podobě skvrn na tváři a končetinách. 

Clumber španěl je populárním společníkem pro svou výbornou povahu. Milovníci plemene jej popisují jako ušlechtilého, věrného, milujícího a citlivého psa. Zároveň si ale zachovává jistou důstojnost a odstup od cizinců. Někteří chovatelé také oceňují, že je to tvor klidný a rozvážný, zatímco jiní jej popisují jako až příliš sedavého, a hlavně přemýšlivého až váhavého při výcviku.

Není při tom bez energie, pokud se stále užívá jako pracovní lovecký pes, pak překvapuje svou výdrží. Jako mazlíček ovšem často preferuje spíše pelíšek a klid. Má ovšem zachovaný lovecký pud, a tak dokáže zaskočit, pokud začne hbitě pronásledovat například jezdce na kole či jiné zvíře. 

Nenáročný pes

Protože má rád také děti, může být považován za výborného rodinného psa. Je ovšem potřeba počítat s některými rysy, které mohou vadit například alergikům či lidem citlivým na čistotu. Tento pes totiž velmi výrazně slintá, což v kombinaci s delší srstí může představovat nepříjemnou nálož alergenů.

Také je potřeba dodat, že plemeno je zatížené některými zdravotními obtížemi – těžká stavba těla s sebou nese problémy s kostmi, častěji se objevuje také dysplazie pánve či záněty očních víček. Navíc je tento pes poměrně citlivý na horko. 

Jak jsme ale řekli, clumber španěl má své oddané fanoušky. Je to pes milý a milující, navíc v zásadě nenáročný. Jeho srst potřebuje sice vyčesávat, jinak ale větší nároky nemá. Navíc díky své povaze nebývá problematický ani pro začátečníky, málokdy se u něj objevuje přemíra temperamentu či dokonce agresivita. Je to zkrátka pes, který svým zachmuřeným výrazem velmi klame. Naopak, dobrého chovatele dovede svou oddaností a přátelskou povahou velmi snadno rozesmát.