Jde o psa původem z USA, který byl vyšlechtěn relativně nedávno. Otcem plemene byl dobrodruh a polární průzkumník Arthur Treadwell Walden z New Hampshire. Prožil skutečně divoký život – v roce 1896 se jako čtyřiadvacetiletý vydal na Aljašku na Klondike, kde právě vrcholila zlatá horečka. Šest let se zde potloukal jako prospektor, dřevorubec, plavič dřeva a hlavně jako "řidič" psích spřežení.

Tomuto oboru zcela propadl a tak když se vrátil domů do Nové Anglie, dal si za cíl založit si vlastní chov tažných psů. Walden začal od kořene tím, že se rozhodl vyšlechtit nové plemeno psa – začal tak křížit mastify a grónské husky (informace se různí) a získal štěňata, která se vyznačovala skvělými vlastnostmi v tahu a zároveň mimořádně přátelskou povahou.

Ta se stala vzorem pro nové plemeno, které pojmenoval podle svého vedoucího psa Chinook. Slovo chinook pochází z indiánských jazyků a je pojmenováním teplého, suchého větru, který v určitý čas proudí ze Skalistých hor do Velkých plání amerického Středozápadu. Také se tak nazývala jedna etnická skupina domorodců. I když bylo plemeno Waldenem ozdravováno dalšími genetickými liniemi, k původnímu činukovi Chinookovi lze vysledovat rodokmen všech dnešních činuků.

Posledních jedenáct psů

Mezi mašéry (musherství či masérství je počeštěný název závodění psích spřežení) plemeno rychle nabíralo na oblibě. Nicméně historie tomu chtěla, že při velkém závodě psích spřežení si v roce 1925 získal věhlas Nor Leonhard Seppala se sibiřskými husky, kteří se pak až do dnešních časů stali hlavními hvězdami mašérství. 

Existuje ale mnoho dobových svědectví, že kde se Walden se svými psy objevil, tam ohromoval jejich schopnostmi. Po jeho smrti v roce 1947 ale začalo psů rapidně ubývat, neboť se plemeni nikdo odborně nevěnoval. Věc došla tak daleko, že v roce 1981 existovalo jen 11 čistokrevných činuků.

Naštěstí si nebyli blízce příbuzní, a tak se podařilo doslova minutu před dvanáctou zabránit jejich vymření. Pes je dnes na jednu stranu uznávám americkou asociací AKC a je považován za oficiální plemeno státu New Hampshire. Na druhou stranu se ale doposud nedočkal mezinárodního uznání od asociace FCI.

Hlídač i kamarád

Činuk je větším psem, může měřit až 69 cm v kohoutku a vážit kolem 40 kg. Má vyrovnanou, svalnatou postavu. Má pověšené uši, i když některým psům lehce odstávají. Standard čistokrevných činuků stanovuje, že by měl být zbarvený od žlutohnědé po nazrzlou, což doplňují bílé značky (nikoliv skvrny). I když jde o tažného psa, kožich by neměl být moc těžký a huňatý, aby při běhu netížil.

Chovatelé uvádějí, že přátelská povaha činuků je i mezi psy mimořádná a že obzvlášť k dětem cítí zvláštní náklonnost. Doba se změnila, a tak i když je mašérství stále pěstováno – a stále najdeme smečky tažných činuků – většina dnešních psů plemene je vyloženě v postavení rodinných mazlíčků. Existují ale i jedinci, kteří prošli výcvikem záchranářských a pátracích psů.

Činukové jsou tak psy, kteří by vlastně vyhovovali mnohem více majitelům, než kolik jich je současná populace schopná pokrýt. Je to pes přátelský, dobrosrdečný, pěkný na pohled – typ hlídač i kamarád. Nezbývá, než jim přát, ať se plemenu daří a ať se úspěšně šíří dál.