Původem plemene Cornish Rex je genetická mutace. Někdy v 50. letech se běžné domácí kočce na jedné farmě v Cornwallu narodil kocourek jménem Kallibunker, který měl zvláštní, jemnou a jako by vlněnou srst. Farmáři se tento vzhled zalíbil a příbuzenským křížením získal další podobná koťata. Ta se dostala do rukou amerických chovatelů, kteří tušili možnost založit nové plemeno a tak je zkřížili se siamskými kočkami. Tím byl vzhled Cornish Rex dotvořen a plemeno se postupně dočkalo mezinárodního uznání.

Teprve až v roce 2013 genetické studie rozkódovaly, že za vznikem Cornish Rex je skutečně genetická mutace, kdy porucha jednoho genu způsobila zvláštní utváření srsti. Zajímavé je, že plemeno je velmi podobné plemeni Devon Rex se stejnou strukturou srsti. Přitom právě moderní genetika ukázala, že mutace Cornish Rex a Devon Rex probíhala úplně jiným způsobem a tak jsou si kočky podobné jen vzhledem, nikoliv mechanismem vzniku.

Právě neustále skloňovaná srst je to, co nás na Cornish Rex zaujme jako první a co jej definuje jako plemeno. Srst většiny koček se totiž obvykle skládá ze dvou vrstev – svrchní, tzv. ochranného chlupu a spodní podsady. Podsada je jemná a hustá a má především tepelně chránit kůži. A právě mutace Cornish Rex způsobila, že kočka disponuje pouze podsadou. Tato genetická kuriozita tak způsobila, že je kočka na dotek heboučká a neobvykle jemná.

Cornish Fex | zdroj: Profimedia

Mimochodem, přizvisko Rex pochází trochu překvapivě od králíků. Ve světě chovných králíků se totiž stalo už ve 30. letech zvykem říkat králíkům s podobnou srstí „Rex“. To když belgický král Albert I. zaregistroval na přehlídku králíky ze svého chovu s podobnou mutací, kteří ale neodpovídali standardům. Promptně jim tedy byla vytvořena zvláštní, královská kategorie „Rex“. Farmář, u kterého se první Cornish Rex zrodil, tento princip znal a proto kočku takto pojmenoval.

Srst Cornish Rex může mít všechny obvyklá zbarvení či varianty, ať už jednobarevná, strakatá či žíhaná. Můžou se objevit i varianty, které mají část těla zcela lysou. Vzhledem jde o středně velké, velmi „šlachovitě“ působící kočky.

To je dědictví prokřížení se siamkami, díky kterému získaly Cornish Rex protažený, elegantní vzhled s dlouhým, skoro až bičovitým ocasem. Proto se jim někdy, obzvlášť v americkém prostředí, přezdívá „chrtí kočky“. Pro svou jemnou srst jsou velmi citlivé na teplo a tak jde spíše o domácí plemeno, které obzvlášť vyhledává teplá místa.

Traduje se, že kočka je vhodná pro alergiky, neboť jí takřka vůbec nelíná srst (podsada totiž obvykle nepadá). To není tak úplně pravda – skutečná alergie na kočky není vyvolaná samotnou srstí, ale zvláštním proteinem, který se objevuje v kočičích slinách. Ten se dostává kočkám na tělo při jejich omývání se lízáním a pak srstí k alergikům.

I například lysé kočky tento protein mají, ale nešíří si ho po těle. Cornish Rex si svou zvláštní srst také obvykle neupravují olizováním, proto na ně alergik nemusí reagovat. Není to ale stoprocentní pravidlo se zárukou.

Povahou jde o inteligentní a velmi aktivní kočky. Jejich přízvisko „chrtí“ naplňují i další chováním – mají rády aktivní hry, běh a skákání, některé dokonce rády aportují.

Svou inteligencí jsou obzvláště proslulé, kočka neustále něco zkoumá, neustále se snaží interagovat s člověkem a jinými zvířaty a jako by nebyla nikdy v klidu. Nemají proto rády samotu, ale v přítulnosti jim většina jiných plemen nemůže konkurovat. A upřímně: přítulná, přátelská kočka s dokonale jemným, sametovým kožíškem – co může být lepší mazlíček?