Rod Pogona sestává asi z osmi až deseti druhů, přesné zařazení se liší podle různých zdrojů. V češtině může vznikat trochu zmatek, protože jako agamy označujeme i některé "sesterské" rody, například Chlamydosaurus, kam patří známá agama límcová. Anatomicky už se ale od Pogona odlišují trochu více. Z agam, o kterých je řeč, pak mezi chovateli jednoznačně vede Pogona vitticeps – agama vousatá.

Jde o australské ještěry, kteří obývají pouště, polopouště a buše středu kontinentu. Ve své domovině jsou většiny agam chráněné, mezinárodní ochrany ale vesměs nepožívají. Takže například u agamy vousaté chovatelé nemusí řešit žádné registrace. Jsou to výborní lezci a většinu času tráví na stromech, v keřích či alespoň na skalách. Většinu jejich potravy tvoří hmyz, malá část potravy je i rostlinná – ať už byliny či, pokud je k dispozici, ovoce.

Obecná charakteristika tohoto rodu říká, že se jedná o ještěry s širokou, trojúhelníkovou hlavou a zploštělým tělem. Typickým znakem jsou bodlinaté šupiny, které v řadách lemují některé části těla. Nejsou ve skutečnosti příliš ostré, slouží ale k zastrašování predátorů. Ještěrky dosahují délky až 60 cm, z níž asi polovinu tvoří ocas. Při dobrém zdravotním stavu se dožívají až 20 let.

Mívají "přírodní" barvy typické pro ještěry – od pískové, přes žlutou a hnědozelenou až po hnědou. Některé druhy dokážou barvy lehce měnit při sporech mezi samci, není to ale příliš obvyklé.

Jedové žlázy a nafouknutí hrdelního laloku

Je zajímavostí, že dřív se mělo za to, že až na hady jsou jedovatí plazi naprostou raritou. Ve skutečnosti ale i agamy mají v tlamě jednoduché jedové žlázy – jejich toxin ale není člověku nebezpečný. Toto zjištění je výsledkem poměrně nedávného výzkumu a dodnes o něm řada chovatelů neví.

Typické je pro agamy využívání hrdelního laloku při komunikací. Obzvláště v případě ohrožení – nebo při vyzívání konkurence – jej dokážou nafouknout a vydávat jím "hrdelní" zvuky. Navíc se jim napřímí a zčernají bodliny na krku, aby působily hrozivěji. Je asi zřejmé, odkud se druhové přízvisko “vousatá” vzalo.

Sice nejde o společenské živočichy, někdy ale vytváří malé skupinky – především v oblíbených oblastech místech s dostatkem potravy či vhodnými ke slunění. Takové skupiny jsou pak organizované jasně hierarchicky, což se projevuje při vyhřívání se. Agamy totiž ráno a večer tráví odpočinkem na sluníčku, kdy si zahřívají tělo, přes horké poledne si pak hledají úkryt ve stínu.

Hierarchie při slunění je vidět v tom, že nejlepší místa si zabírají dominantní samci – a ti, kteří na "vedení" aspirují, se o ně musí umět poprat. Jinak jsou ovšem velmi teritoriální a většinu času tráví samy. Souboje mezi samci mohou působit dramaticky, hlavně tedy na efekt, ve skutečnosti jde ale o mírné a klidné tvory – i proto jsou oblíbení u chovatelů.

V přílišném horku hynou

Agamy jako studenokrevné organismy mají vlastně jasně vymezené "aktivní okno" – v extrémně vysokých teplotách uhynou, proto si přes horké poledne hledají skrýš. Případně si za tímto účelem udržují vyhrabaný permanentní úkryt, kam se opakovaně vrací. Zároveň ovšem když teplota spadne pod cca 21 °C (některé zdroje uvádí 16 °C, rozdíly jsou podle druhů a podle místních podmínek) upadají do stavu strnulosti, který trvá celou noc.

V zajetí jsou to nenároční tvorové, kteří se poměrně snadno množí. Proto se z nich stali populární mazlíčci. Mezi exotickými ještěry je jejich odchov totiž jeden z nejsnazších. Obzvlášť zmiňovaná agama vousatá je dnes jedním z nejčastěji chovaných zvířat vůbec.