Původ česepíků je potřeba hledat v 19. století. Oficiální „legenda“ tohoto plemene říká, že vzešlo z potomků dvou štěňat zachráněných v roce 1807 ze ztroskotané britské lodi na pobřeží Marylandu v USA. Americký kapitán George Law, který pomohl uvízlou loď zachránit, dostal tato dvě štěňata jménem Sailor a Canton od svého britsého kolegy z havarované lodi darem.

Zprávu o štěňatech ale přinesl Law ve svých vzpomínkách až v roce 1845 – tehdy označil psíky jako novofundlanďany, podle dalšího popisu mohlo ale jít spíše o psy Svatého Jana. Toto dnes již vyhynulé plemeno se stalo základem pro šlechtění i dalších retrívrů.

George Law ale především zmínil, že v zátoce Chesapeake se dnes chovají psi, kteří jsou potomci dvou linií původního Sailora a Canton a místních psů (spolu štěňata neměli).  Jejich chovatelé prý dosahovali skvělých výsledků v dosahování vlastností vhodných pro vodní psy speciálně cvičené pro donášení vodních ptáků střelených při lovu.

Faktem je, že šlechtění psi ze zátoky Chesapeake se už v druhé polovině 19. století stávají relativně známým pojmem. To pro své výborné vlastnosti zkušených retrívrů. Už v roce 1855 se objevuje první chovný standard plemene.

Chesapeake Bay retrívři milují vodu | zdroj: Pixabay

V roce 1877 se hovoří o třech typech těchto psů, v roce 1918 jsou ale konečně registrováni jako jedno plemeno. Také na vyobrazeních ze začátku 20. století jsou již psi ve své charakteristické podobě k poznání. Česepíkům se postupně dostalo veškeré mezinárodní registrace a jejich popularita po celé 20. století vytrvale roste. Nahrává tomu i to, že od roku 1964 jde o oficiální plemeno státu Maryland a také o maskota zdejší univerzity.

Je to velký, výrazně osvalený pes a právě to mu dává, spolu s jeho srstí, charakteristický vzhled. Váží až 36 kg a může měřit až 66 cm, přičemž celé tělo je už na pohled mohutné a pevně stavěné. Má širokou a kulatou hlavu s menšíma, zavěšenýma ušima.

Zmiňovaná srst je nejtypičtějším znakem plemene – jemná a vlnitá podsada kryje celé tělo, přičemž kvůli přirozené mastnotě je odolná proti vodě. Naopak tvrdá, krátká krycí srst se nachází u česepíků jen na zádech a na končetinách. Povoleny jsou odstíny hnědé, od načervenalé, přes syté hnědou až po žlutohnědou. Třebaže standard plemene žádnou z povolených barev nepreferuje, za nejcharakterističtější se někdy považuje právě srst červenohnědá.

Chesapeake Bay Retrívr | zdroj: Pixabay

Obliba česepíka plyne hlavně z jeho povahy. Šlechtěním se podařilo dosáhnout toho, že jsou, podobně jako ostatní retrívři, veselí a přátelští. Uvádí se ovšem, že oproti svým vzdáleným bratrancům jsou česepíci samostatnější a přemýšlivější.

Milují svou rodinu a jsou k ní ochranitelští, dobře snáší i děti. Jen jejich lovecké pudy se nikdy nepodařilo překonat – mají tedy tendenci chytat rychle se pohybující zvířata. Jsou dokonce popsány případy, kdy česepík náhle pronásledoval a ulovil kočku, se kterou předtím několik let bezproblémově žil, protože její běh nejspíše tyto lovecké pudy spustil. Vzhledem ke své minulosti psů z mořské zátoky milují vodu, do které je jejich srst ostatně mimořádně vhodná. Obecně jsou to psi velmi aktivní a energičtí a jejich majitel by je o aktivitu neměl ochuzovat.

Pro své vlastnosti a velkou míru inteligence jsou tito retrívři často uváděni jako ideální kandidáti na rodinného společníka. Jako milující mazlíček tak tento psí svalovec nakonec možná dělá lidem víc užitku, než když nosil ulovené kachny.