Kočka bažinná je dlouhonohá kočka, žijící divoce v povodí Nilu, okolo Kaspického moře a v oblastech od Afghánistánu, přes Indii a Thajsko až po jihozápadní Čínu. Předpokládalo se, že k hybridizaci s kočkou domácí v minulosti mohlo docházet relativně často – ostatně jedna z egyptských kočičích mumií (kdy mumifikováni jsou domácí mazlíčci) byla identifikována jako kočka bažinná.

Je také známo, že kočka bažinná není plachým tvorem a kromě divokých vod osidluje i okolí zavlažovacích kanálů, či dokonce opuštěné budovy na okrajích měst. To všechno jsou místa, kde patrně docházelo a dochází k přirozenému míšení kočky domácí a bažinné. 

Nové neobvyklé geny

Cílené pokusy o hybridizaci proběhly v 60. a 70. letech, nebyly ovšem úspěšně. Nový program, který nakonec přinesl plemeno chausie, pak započal po roce 1990. Původní motivací byla v podstatě snaha ozvláštnit chov koček a také přinést nějakou možnost chovat jako mazlíčka doposud nedomestikovaný druh.

Program započatý v roce 1990 si pak kladl za cíl vytvořit nové, kvalitní plemeno vnesením neobvyklých genů – asi podobně, jako československý vlčák vznikl cíleným prokřížením psa s vlkem. Chovatelský tým vytvořil podrobný plán, stanovil si cíle a určil jméno projektu a plemene – chausie podle latinského názvu kočky bažinné neboli Felix chaus.

Cílem nebyl hybrid v poměru 1:1, ale postupné rozmělnění genů bažinné kočky ve vybrané linii koček domácích. To se dařilo držet, a tak se nové plemeno už v roce 1995 dočkalo uznání Mezinárodní kočičí asociací (TICA). Rozvoj plemene nadále pokračuje a snaží se dodržovat nové standardy TICA, přičemž nedávno započala snaha o jeho uznání i v rámci Světové kočičí federace (WCF), což je pro čistokrevný chov asi nejvyšší meta.

Alespoň čtyři generace

Chovné programy momentálně běží v Evropě i v Severní Americe. Podstatné pro uznání za chausie dle standardu TICA je vzdálenost alespoň čtyř generací od původního divokého předka. Někdy se hovoří o chausie vzdálené jen dvě či tři generace, to ale obvykle není úplně nová linie, ale – z kosmetických či genetických důvodů – provedené prokřížení už tak hybridní chausie s novou kočkou bažinnou.

Kočky domácí použité u chovu pak nepocházely z jednoho plemene, ale bylo použito pro genetickou pestrost plemen několik, nejčastěji se hovoří o kočce habešské či "domácí krátkosrsté", tj. klasická kočka bez distinktivního plemene. Nové generace chausie se můžou křížit jak mezi sebou (hlídá se ale příbuzenská plemenitba), tak s čistokrevnými kočkami.

Snaha je udržet kočky ve velké či střední velikosti (5-7 kg), tedy o něco větší, než je "běžná kočka". Zároveň chovatelé využili vkladu nového druhu, zvyklého na rychlý pohyb a lov, a udržují tak konstituci plemene takovou, aby dobře zvládala běh či skákání. To se projevuje na vzhledu těla, který je protažený, s delšíma nohama.

Kočka má velmi výrazné uši a vzezření dotváří úzké, ostře řezané tváře, které jí dávají výraz pumy či ocelota. TICA standard plemene umožňuje tři zbarvení: sytě černé, černě strakatou a hnědě strakatou. Protože je ale plemeno relativně nové, pořád se objevují různé barevné varianty a nepravidelnosti, které ovšem rigidní chovatelé do svých linií nezapojují. Černě strakaté zbarvení je mezi kočkami svou kresbou unikátní, jelikož pochází od divokých koček bažinných. Barva očí a kožichu se naplno rozvinou až v dospělosti.

Jelikož při vzniku plemeno bylo myšleno na inteligenci koček, a podle toho byli vybíráni rodiče různých generací, jsou chausie pozoruhodné svou inteligencí, aktivitou a sklonům ke sportovním výkonům. Zároveň ale nemá nějakou divokou plachost, je tedy velmi fixovaná na lidi a ke svému pánu je loajální skoro až psím způsobem. Bez společnosti psychicky strádají, stejně jako bez fyzické aktivity.

Milují pohyb, běh, skákání a podobné činnosti zase spojené spíše se psy. Samozřejmě jsou to ale pořád kočky, takže potřebují i svůj klid a lenošit umí tak, jak se na kočku sluší. Obecně je plemeno velmi zdravé, a netrpí dědičnými poruchami, přesto má poněkud větší sklony k alergiím a potížím s trávením, což chovatelé obvykle řeší nákupem krmení té nejvyšší kvality.

Projekt chausie patří mezi ty, které se skvěle provedly. Vnesením nedomestikovaných genů mezi domácí kočky vznikl mazlíček, který je přítulný a loajální k lidem, zároveň je ale atletický a velmi aktivní. Jak se bude plemeno vyvíjet dál, je otázka. Při pohledu na nadšení chovatelů ale nezbývá než věřit, že chausies bude stále víc.