Zajímavý je jeho původ a "kulturní kontext" plemene. A v neposlední řadě je hodný pozornosti také proto, že je to přátelský, inteligentní pejsek.

Ze školy anebo z četby Aloise Jiráska si možná vzpomenete na Chody a jejich přezdívku psohlavci. Chodové byli strážci šumavských zemských cest vedoucích do Čech. Podle tradice jim společníky byli velcí, silní psi, kteří když zrovna nepomáhali při ostraze hranic, tak se využívali v pastevectví i při lovu.

Právě tito psi se stali chodským symbolem - Jirásek si asi tradici "psí hlavy" trochu přibarvil, nicméně jako kulturní ikona vstoupil chodský pes do národní historie. Najdeme je na četných kresbách z doby obrození, včetně kreseb Mikoláše Alše. Znak byl populární ve vojenských kruzích i za první republiky, za minulého režimu jej zase používala co by znak pohraniční stráž.

Obnovení pozapomenutého plemene

Je vlastně zvláštní, že sám pes se netěšil větší pozornosti o něco dříve. Myslíme tím psa jako zvíře - literární chodský pes a vyobrazení jeho hlavy byl ve světlech reflektorů po desítky let, samotné plemeno ale víceméně zmizelo.

Přitom šlo o plemeno staré a tradiční, sahající svým původem do 13. století, což z něj činí možná nejstarší české plemeno vůbec. V roce 1984 se ale objevil projekt o znovuoživení chodského psa, který se záhy změnil ve snahu a o znovuvytvoření, když se ukázalo, že čistokrevní psi této rasy jsou asi definitivně pryč.

Kynologové oslovili veřejnost, zda někdo má psy, kteří by mohli odpovídat alespoň částečně rozvrženému standardu chodského psa. Díky přísné šlechtitelské linii se tak podařilo vytvořit plemeno, které by snad víceméně mělo odpovídat dávným jihočeským strážcům.

Honácké rysy 

Chodský pes je středně velký, s typicky honáckými rysy. Pes má 55 cm v kohoutku a 16-25 kg váhy. Působí relativně mohutně a harmonicky, s hustou středně dlouhou srstí. Typické je černé zbarvení se světlým "pálením". Chovatelský standard plemene určuje dokonce rozložení světlých znaků na srsti: nad očima, na lících, půlměsíc pod krkem, na hrudi a končetinách. Typický bystrý výraz dávají psovi jeho postavené, chlupaté uši.

Chodský pes je velmi učenlivý, živý a dobře se cvičí. Není jen dobrým hlídačem, využívá se i jako pes záchranářský či asistenční. Je to také honák tělem i duší, často jej tak můžeme vidět u stáda ovcí. Uvádí se, že je skvělým společníkem dětem, neboť má přátelskou, trpělivou povahu a netrpí agresivitou. Jelikož je ale hlídač, umí ostře vystartovat při dojmu ohrožení rodiny či domu.

Chodský pes je zkrátka pokračovatelem hrdých strážců horské hranice. Někdo by mohl namítnout, že jeho spojení s dávnými psy Chodů je spíše estetické, než rodové a genetické. Sám pes by si ale z takových námitek nedělal nic - ať už je jeho původ jakýkoliv, hrdou chodskou krev v sobě zkrátka má.