Búrský buldok vznikal, jak říká už jeho jméno, mezi Búry – farmařícími kolonisty v jižní Africe původem z Holandska. Existovat mohl už v 17. století, první jistá zpráva o existenci speciálních psů ve zdejší oblasti pochází z roku 1857. Farmáři měli tehdy chovat velké křížence buldoků a mastifů, se kterými lovili leopardy a paviány. Kvůli odlehlosti búrských farem byli navíc velcí silní psi nezbytní jako hlídači, na které se šlo v divočině spolehnout při ochraně majetku.

Búrští buldoci jsou podle všeho tedy opravdu kříženci buldoků a mastifů přijíždějících hlavně z Holandska. Ve druhé polovině 20. století málem vymřeli, neboť na chov poměrně nároční psi ztráceli v JAR na oblibě. Vznikla ale asociace SABBS, sdružující chovatele a nadšence pro plemeno, která se zasloužila o jeho opětovný rozvoj. Buldok byl díky jejich propagaci znovu používán jako hlídač na velkých farmách, některé z nich dnes chovají i smečky o desítkách psů. Díky SABBS se o psovi také dozvěděl svět a plemeno bylo představeno ve Spojených státech i v Evropě. Plného uznání FCI ale dosud nedosáhl.

Búrský buldok se tak dnes na jednu stranu objevuje v řadě zemí, setkat se s ním můžeme jako se vzácným plemenem i v Česku. Na druhou stranu ale v některých státech postupně vznikla legislativní omezení, která reflektují to, že boerboel ve špatných rukách může být opravdu nebezpečným zvířetem. Úplně zakázaný je tak například ve Francii či v Dánsku, v řadě zemí je na jeho chov potřeba chovatelská certifikace či platí jiná omezení.

Potřebuje dobrý výcvik

Je to mohutný, svalnatý pes, ze kterého tělesná síla doslova sálá. Dorůstá asi 66 cm při hmotnosti až 75 kg. Celé tělo má být působivé, sebevědomé a pohyb je navzdory váze ušlechtilý a ne těžkopádný. Má velkou hlavu, která ovšem proporčně sedí k tělu – a právě hlava plemeno vzhledem nejlépe definuje. Zbytek těla je obecně „mastifový“, vzhled tváře – který ovšem mastifa také nezapře – je ale pro plemeno unikátní. Srst je krátká a poměrně hustá, uznávají se hnědá, žíhaná, žlutá a krámová zbarvení. Pro svůj africký původ špatně snáší studené počasí.

Boerboel je náročnější v tom, že je to pes s dominantní povahou a silným teritoriálním pudem. To znamená, že špatně vychovaný se může stávat útočným – z toho plynou i zákonná omezení v řadě zemí. Na druhou stranu se z něj při dobrém výcviku stává skvělý hlídač a obranář. Při kvalitní a pevné výchově se navíc dominance tak nerozvine a ze psa, na kterého se jinak v některých státech hledí s obavami, se najednou stává pes, který miluje členy své rodiny včetně dětí. Vše je tedy otázka správné socializace a zvládnutého výcviku.

Je-li majitel schopen psovi věnovat čas a energii, pak získává společníka, který je v prostředí izolovaných farem Jihoafrické republiky k nezaplacení. A nakonec nejen tam – incidenty zahrnující toto plemeno v médiích moc nenacházíme. Není to zkrátka pes pro každého, což ale platí u velké řady mastifů. V rukách zkušeného chovatele ale může jít o zajímavou a stále trochu exotickou volbu společníka.