Úplné počátky bulmastifů jsou nejasné, nejde ale o příliš staré plemeno, alespoň ve srovnání s jeho předky. Základem vzniku bulmastifů byli angličtí mastifové – obří psi, jejichž původ lze vystopovat snad až do starověku. Ve staré Anglii byli hlídači i psy pro poněkud krutou zábavu zápasů a štvanic býků. Jejich nevýhodou ale byla značná velikost, jde asi o vůbec nejtěžší psí plemeno. Z toho důvodu nejspíše od 18. století docházelo k živelnému a nekontrolovanému křížení anglických mastifů s buldoky. Běžní chovatelé – statkáři a obchodníci – totiž chtěli získat co nejlepšího hlídače, který by byl kompaktnější, a spojoval v sobě sílu mastifů s agresivitou tehdejších buldoků.

Tak se zrodil bulmastif, který ve svém jméně zrcadlí spojení obou plemen. Název je vlastně trochu matoucí, protože v praxi jako pracovní psi nebyli bulmastifové kolem býků, zápasení a podobně takřka vůbec užíváni. Během celého 19. století šlo ale o populární hlídače nejen pozemků, ale i honiteb, kde doprovázeli hajné při potírání pytláctví. V Anglii se tak psovi dlouho přezdívalo „Gamekeeper’s Night Dog“ – tedy „hajného noční pes“ či prostě „hajného hlídač“.

Není to jen kříženec

Bulmastif byl ale dlouho považován za pouhého křížence. Teprve moderní pojetí šlechtění, stabilizace vzhledu a sestavení standardu vedlo k uznání psa v Anglii jako samostatného plemene v roce 1924. Podmínkou bylo, aby alespoň čtyři generace nazpět byli předci registrovaných psů bulmastifové – tím se zabránilo dalšímu přidávání krve mastifů či buldoků, a tedy nežádoucímu ovlivňování vzhledu nového plemene. V USA byli psi uznáni v roce 1934, mezinárodní asociací FCI roku 1955. Dnes jde o velmi rozšířené plemeno, se kterým se běžně setkáváme i v České republice. Je ale pravda, že ve střední Evropě je o něco populárnější rotvajler – tedy plemeno, které sice není s bulmastifem příbuzné, podobá se mu ale ve vlastnostech i velikosti.

Stavba těla bulmastifa odráží spojení mastifa a buldoka. Je to velké plemeno, které dorůstá ideální hmotnosti 50–59 kg u psů (41–49 kg u fen) při výšce kolem 65–70 cm. Existují ale i jedinci výrazně větší, přesahující 70 kg. Tělo je mírně delší, než je jeho výška, se silnýma předníma nohama a hrudí a mohutnou buldočí hlavou. Typické vzezření mu dává poměrně krátký, ale výrazně široký čumák, lehce zvrásněná tvář a převislé pysky. Z hlediska anatomie jde o brachycefalické, tedy plochonosé plemeno, v jeho případě ale tato vlastnost nedošla až k negativním zdravotním důsledkům. Celé tělo má výraznou muskulaturu, kryje jej krátká, tvrdá srst. Ta bývá obvykle zbarvena červeně, pískově, žlutohnědě či žíhaně, typická je černá maska.

Chytrý hlídač

Výše jsme uvedli, že jednou z kýžených vlastností při vzniku bulmastifa byla poděděná agresivita buldoků. Ani sami buldoci už dnes tímto rysem nejsou výrazněji zatížení, u bulmastifů to ovšem platí dvojnásob. Z někdejší útočnosti a agresivity nezbylo v povaze v podstatě vůbec nic, byť pes pořád zůstává silným a oddaným hlídačem. Při správné socializaci se ale bulmastif stává milujícím rodinným společníkem, který má moc rád své lidi i jejich děti a při jejich obraně je ochoten nasadit vlastní život. Milovníci plemene říkají, že když už se bulmastif při hlídání dostane do boje, projevuje se jako inteligentní taktik, který chytře využívá své síly a neútočí zbytečně bezhlavě.

V běžném chování je bulmastif skutečně nejen psem milujícím, ale i inteligentním. Je ale potřeba zdůraznit, že se nejedná o plemeno pro nezkušené chovatele. Pro svou velikost a vědomí vlastní síly dovede být při výcviku poněkud tvrdohlavý. Jeho výchova by na jednu stranu neměla být násilná, ale vždy důsledná. Špatně socializovaný bulmastif se oproti výše řečenému stává bohužel nebezpečným.

Bulmastifové mají rádi pohyb, neměli by si ale přehnaně namáhat klouby. Je to ideální pes k domu se zahradou, pro městský chov se hodí méně. Bohužel je plemeno zatížené některými dědičnými chorobami, takže se průměrně dožívá jen asi 10 let a často se u nich objevují dysplazie kyčelního kloubu.

Jak jsme uvedli, bulmastif není vhodný pro každého a žádá si spíše chovatele znalého práce s velkými psy. Kdo ale tuto kategorii čtyřnohých společníků miluje, pro toho je bulmastif velmi zajímavou volbou. Není to takový obr, jako třeba zmiňovaní mastifové či jiná podobně vzrostlá plemena. Pořád jde ale o tvora silného a atletického. Když pak zkušený chovatel ví, jak takového psa správně vychovávat, projeví se naplno jeho pozitivní vlastnosti a i pro něj platí to, co pro řadu velkých plemen: ve velkém těle se skrývá velké srdce.