Plemeno vzniklo jako odnož oblíbené britské krátkosrsté kočky. V polovině 20. století existovala snaha vyšlechtit křížením krátkosrsté kočky s kočkou perskou variantu, která by si zachovávala krátkou srst, měla by ale kulatější hlavu a širší barevnou škálu. Při těchto ne příliš úspěšných experimentech se často rodila polodlouhosrstá koťata. Na tomto základě vznikl na přelomu století cílený chovný program, který slavil úspěch vznikem plemene britské dlouhosrsté kočky, které bylo v roce 2017 uznáno i jednou z největších mezinárodních asociací FIFe.

Zajímavý je zmatek v pojmenování plemene. Oficiálně je registrované jako „British Longhair“, ve spoustě zemí Evropy se mu ale říká Britannica, v USA se pro změnu rozšířilo jméno „lowlander“ (nížinná kočka). Aby byl zmatek ještě úplnější, užívá se někdy pro změnu jméno „highlander“ tedy „výšinná kočka“ či „výšinná dlouhosrstá“.

Koťátka této kočky jsou nádherná | zdroj: Pixabay

Někteří čeští chovatelé také přijali označení „highlander“ a hovoří tak o těchto kočkách, nicméně toto jméno je u většiny asociací vyhrazené úplně jinému, modernímu experimentálnímu plemeni, které nemá s dlouhosrstou kočkou nic společného. Při vyhledávání informací tak může chovatel narazit na problém se zorientovat o jaké kočce je vlastně řeč.

Je to středně velká kočka, jejímž charakteristickým rysem je srst s velmi hustou podsadou. Odstávající srst tak díky tomu vytváří onen plyšový dojem ze vzezření. Ve skutečnosti existují plemena s ještě výrazně delší srstí, ovšem pro svůj načechraný vzhled působí britská dlouhosrstá tak, jako by jim mohla konkurovat.

To platí i pro velikost – kočka se tváří majestátně a mohutně, většinu jejího objemu ale tvoří srst. Uvádí se, že barevných odstínů srsti může existovat až 200 variant, existuje jak kresba žíhaná, tak barevné znaky. Na působivém vzhledu kočce přidávají i její poměrně velké, jantarové oči.

Jde o velmi přátelské, inteligentní a veselé zvíře. Kočka je to domácí, která moc nevyhledává venkovní dobrodružství, za to se ráda mazlí. Není to ale lenoch, doma se nesmí nudit a tak je potřeba se jí věnovat jak složitějšími hračkami, tak simulovaným lovem myšky na provázku. Péči vyžaduje i její hustý kožich, který by e měl denně kartáčovat. Chovatelé varují, že plemeno má sklony k obezitě, vymýšlení aktivity tak pomáhá i kočičímu zdraví.

Vynaložená péče a pozornost se ale vrací v podobě velmi přítulného a přátelského mazlíčka, který si užívá i přítomnost dětí. Kdo se jako dítě rád mazlil s plyšáky, ten v tomhle plemeni jistě najde to pravé.