Tradice říká, že plemeno skutečně vzniklo v Barmě, která měla kočkám dát i jméno (Birmanie je francouzsky Barma). Protože zde byly spojovány s prostředím buddhistických chrámů, mluví se o nich někdy jako o posvátných kočkách Barmy. Bohužel, jasné záznamy o dávnější minulosti plemene neexistují. Říká se, že mělo jít o společníky mnichů z okolí hory Lugh, vše je ale zahaleno do obalu pověstí a povídaček.

I sám počátek barmských koček ve Francii je trochu enigmatický. Existují historky o kočkách jako daru skupince Evropanů za obranu chrámu proti banditům. Už ve 30. letech se zase povídalo o dobrodruhovi, který kočky z barmského chrámu prostě ukradl. Část odborníků navíc uvádí teorii, že kočky vůbec nemusejí pocházet z Barmy, ale že jde původně o neurčité asijské křížence. Je potřeba zdůraznit, že birmy a barmské kočky jsou úplně odlišná plemena.

Ať je to jak chce, oficiální dějiny plemene se začínají psát až ve Francii, kde byly ve 20. letech 20. století položeny základy moderního chovu. Kočky jsou už z této doby známy jako ušlechtilí mazlíčci a společenská zvířata.

Již v roce 1925 se dočkaly své registrace u asociace Fédération Féline Française a jejich obliba byla na vzestupu. Během druhé světové války ale došlo ke kolapsu odborné péče o plemeno, zanikly mnohé cílené chovy. Došlo tak k neuvěřitelné situaci, kdy z celkem oblíbeného a ne úplně vzácného plemene byly po válce naživu jen poslední dvě čistokrevné kočky, naštěstí pár.

Nové začátky 

Po roce 1945 tak plemeno svým způsobem začíná znovu, protože jeho obnova stála na velmi úzkém genetickém základu potomků jediného páru. Proto bylo použito křížení s jinými podobnými plemeny, hlavně s perskou a siamskou kočkou. Obnovené (v podstatě by se klidně mohlo říct znovu založené) birmy si rychle získaly novou popularitu a rychle se šířily – v roce 1965 bylo plemeno uznáno v Anglii, v USA 1966, od 70. let jsou ve Skandinávii, kde patří mezi nejoblíbenější plemena.

V ČR je ale spíše vzácností. Slavnou se stala kočka birma jménem Choupette, která byla miláčkem legendárního módního návrháře Lagerfelda.

Jsou to středně velké, poměrně silné kočky. Kocouři mohou vážit až 6 kg, samice do 4,5 kg. Mají širokou hlavu s výraznou bradou, menší zaoblené uši, obvykle sytě modré oči. Nohy jsou v poměru k tělu relativně krátké, ale pevné.

Hedvábný kliďas

Výrazným rysem birem je jejich dlouhá, hedvábná srst. V základní barvě je světlá, s tmavými znaky a zřetelně oddělenou maskou obličeje. Standard plemene stanoví, že konce tlapek má mít birma čistě bílé, samotné znaky (obvykle na obličeji, bocích a končetinách) mají širokou škálu uznávaných tmavších barev i kreseb. Zajímavostí je, že se birmy rodí čistě bílé a trvá i rok, než dosáhnou plného zbarvení.

Povahou jsou to inteligentní, klidné kočky. Ideální společnice do domu i bytu, které nemají sklony k přílišnému divočení a ničení. I když má birma ráda klid, dobře snáší děti a je poměrně komunikativní. Vzezřením tedy může působit trochu odtažitě, ve skutečnosti je to ale přítulný, společenský tvor, který umí dát lidem najevo svou náklonnost.