Tento menší pes byl původně užíván jako lovec škůdců, hlavně krys a potkanů, dnes ale patří mezi oblíbené mazlíčky, společníky či také psí závodníky. Plemeno vzniklo v zemi teriérům zaslíbené – ve Velké Británii, či přesněji podle tradice ve vesnici Bedlington na severu Anglie.

Kdy přesně se začalo vydělovat, není úplně jasné, samotné označení bedlington teriér se objevuje až kolem roku 1870. Už na začátku 19. století ale asi existoval, přičemž se patrně formoval na základě psů, jako jsou vipeti, dandie dinmont teriéři či vydráři.

Už v roce 1825 nacházíme v knize The Life of James Allen zmínku o plemeni zvaném Rodburyho teriér či Rodburyho/Rothburyho ovečka. To proto, že prý místní lord ze severoanglického městečka Rothbury v těchto psech našel zvláštní zalíbení. Jinak se o nich píše jako o oblíbených společnících horníků, ale také tuláků, v jedné dobové knize se dokonce mluví o "cikánských psech na severu Anglie", přičemž řeč je patrně právě o bedlington teriérech.

Srst je jako ovčí rouno

Psi si rychle získávali oblibu, objevují se i na psích závodech a v roce 1870 se přímo v Bedlingtonu konala přehlídka, kde se poprvé vyskytlo spojení "bedlington teriér". Rozvoj plemene pak pokračuje velmi rychle – psi se objevují na velkých přehlídkách v Londýně, vznikají první chovatelské kluby, plemenné knihy i standardy. Od té doby jsou tito psi stálicemi na přehlídkách a patří mezi velmi oblíbená plemena nejen mezi britskými chovateli.

Jak už zaznělo, bedlington teriér je proslavený tím, že trochu připomíná ovečku. Pochopitelně je to ale pořád pes, takže srovnání se snese jen povrchně. Měří do 44 cm při váze kolem 10 kg. Má poměrně vyklenutá záda a atletické tělo, srst mu ale přidává na mohutnosti.

Ovčí dojem probouzí tvar jejich hlavy, která je výrazně kulatá, se svěšenýma ušima. Jejich trochu nezvyklá forma se popisuje jako "lískolistá", připomínají totiž svým zvláštním prohnutím vzdáleně list jednoho kultivaru britské lísky. Na ovčí vzhled odkazuje i srst, která připomíná odrůstající vlnu. Je hustá, huňatá a kryje tělo tak podobným způsobem, jako rouno u některých ovčích plemen. Barva srsti může být písková, šedavá, modrá i bílá.

Náladoví společníci

Bedlington teriéři mají temperamentní, trochu tvrdohlavou povahu. Jsou to mrštní psi, kteří nezapřou své lovecké vlohy. Když se dají do běhu, tak velmi překvapí svou rychlostí a tradičně se říkalo, že dokážou udržet tempo s koněm. Nejde o psy pro chovatele začátečníky – na jednu stranu jsou inteligentní a samostatní, na druhou stranu nesnášenliví k jiným psům a obecně se nebrání rvačkám. Umí být velmi hraví a milí, ale zároveň trochu náladoví.

Někteří chovatelé říkají, že se hodí k dětem, jiní před tím varují - s dětmi si totiž hrají rádi, při nespokojenosti ale spíš kousnou, než utečou. I když ne agresivně a se snahou ublížit. Pokud se ovšem zanedbává jejich výcvik a výchova, pak se agresivními můžou stát. Stejně tak dvojsečná je loajalita k rodině – svým lidem jsou zcela věrní a milují je. Cizí návštěvy ale můžou vyhodnotit jako rivaly v teritoriu a překvapit svou negativní reakcí.

Bedlington teriér není pro každého. Je to zkrátka pes v rouše beránčím – v dobrém i ve zlém – který svým vzhledem může trochu klamat. Není mírný a není to gaučový kamarád. Když se ale chovatel svému bedlingtonovi věnuje, najde v něm dobrého a věrného společníka.