Bandog je i není poměrně starým plemenem. Jeho kořeny sahají do Anglie druhé poloviny 16. století, kdy byl známý pod názvem Banneddog, neboli "pes na řetězu". Jméno vychází z toho, že psi byli přes den uvázáni a v noci hlídali pozemek svého majitele. Kromě toho byli později používání i pro boje v arénách – nastupovali proti šelmám, jiným psům, a dokonce i lidem.

Postupně však plemeno vyhynulo a v 50. až 60. letech 20. století se o jeho návrat postaral americký veterinář John Swinford, jenž chtěl vyšlechtit mohutného a silného psa, který by byl spolehlivým hlídačem, dobrým obranářem a zároveň nevykazoval známky agresivity. Základ plemene tvoří americký mastif a americký stafordširský teriér, následně Swinford vlastnosti ještě vyladil zkřížením s mastifem. Bandog stále ještě není uznaným plemenem FCI.

Pevné, ale ne tvrdé vedení

Přestože Swinford kvůli smrti svou šlechtitelskou práci zcela nedokončil, vznikl pes, který je sice výborným hlídačem, ale zároveň velmi přátelským k lidem, zejména pak k dětem. Svou rodinu miluje a její majetek hlídá doslova do krve. Pokud je však dobře vycvičený, nikdy nezaútočí jako první a není agresivní. Není ale ideální pro začínající chovatele, potřebuje jisté, nikoli však tvrdé vedení.

Bandog je robustním, středně velkým plemenem. Psi dosahují výšky 62 až 70 cm v kohoutku a váhy 50 až 70 kilo, feny jsou drobnější – měří v kohoutku 50 až 65 cm a váží 35 až 50 kilo.

Má krátkou hustou srst bez podsady, která je světle nebo tmavě žíhaná, a to v barvách skořice, zlaté, modré, hnědé a černé. Bílá na více než čtvrtině těla a bílé tlapky jsou pro chov nežádoucí.

Plemeno je velmi náročné nejen na výchovu, ale i na pohyb. Není tedy ideálním psem do města, natož jen do bytu – spíše mu svědčí vesnice nebo alespoň periferie.

Bandogové netrpí výraznějšími zdravotními problémy a dědičnými vadami, v relativně dobrém zdraví se tak dožívají průměrně dvanácti let.