Celé tělo jako by měl zvláštně protažené a silně šlachovité a celkově svou stavbou dává okatě najevo, že máme co dělat s rychlým běžcem. Jelikož jde o stále relativně málo rozšířeného psa, může být zajímavé podívat se mu trochu za zoubek.
Azavak je pes původem z Afriky, konkrétně z Nigérie, a jeho jméno pochází z názvu tamějšího údolí Azawakh. Širší jádro jeho domovského chovu se pak rozprostírá v oblasti Sahelu od Mali, přes Niger až po Burkina Faso. Plemeno bývá tradičně spojováno s nomádskými kmeny Tuaregů, po staletí byl ale chován i v domácnostech jiných subsaharských etnik. Říkáme po staletí a do minulosti bychom možná mohli jít ještě dál.
Azavak je tradičně považován za plemeno velmi staré, i když přesnou dobu, kdy vznikl, není možné určit. Uvádí se ale, že podobní psi se v subsaharské Africe vyskytovali již před 2000 lety. U nás se jeho chov rozšiřuje spíše pomalu, obecně do Evropy proniká až poslední dobou.
Hlavní využití plemene je co by hlídače stád, byť má dobré vlohy i pro lov. Lovecká funkce je dnes ale okrajová, neboť v domácím regionu nemá lov vysoké zvěře tradici.
Nepochybujme ale, že v minulosti museli být azavakové důležití pomocníci při lovu antilop či zajíců. Dokážou totiž vyvinout rychlost až 60 kilometrů za hodinu.
Zajímavostí je, že jde o tzv. "pozorovací lovce", tedy že se řídí především očima – to platí i pro hlídání stád. Tím se liší od většiny ostatních psů, kteří se řídí hlavně čichem. Ten je ovšem u azavaků, na rozdíl od zraku, spíše slabší.
Stavba těla má jiné poměry proporcí, než jsme zvyklí. Kohoutkovou výškou (64-74 cm u samců) by se měl řadit spíše mezi obří psy, váhou (max. 25 kg u samce) ovšem spadá do úplně jiné kategorie.
Charakteristickým rysem jeho těla je velký, výrazný hrudní s profilovanými žebry. Toto všechno dává azavakovi jeho zvláštní – někdo mi možná řekl až nepřirozené – vzezření: relativně malá hlava nasazená na dlouhém, svalnatém krku, masivní hrudník s výraznými žebry a nohy jako by neodpovídající hmotě těla. Na první pohled vskutku vychrtlý chrt.
Podobné vzezření – upomínající na příbuzenství – mají ale i další africká plemena, jako například sloughi či saluki.
Azavakové mají povahu hodně ovlivněnou jejich chrtími, loveckými geny. Je trochu tvrdohlavý, má silný lovecký pud a je spíše divočejší. Říká se, že k dětem je milý, ale když se mu něco na jejich hrách nelíbí, prostě uteče.
Pozná se na nich jejich africký původ, neboť nesnáší chlad a naopak zvládají vysokou aktivitu v teplotách, které by "běžného" chrta už dávno skolily. Je také spíše samotářský – pořízením azavaka tak sice získáte oduševnělého hlídače, ale mazlivého domácího psa spíše nečekejte. I tak je to ovšem tvor, který si získal srdce nejednoho chovatele a tak i azavakové mají své oddané fanoušky.
Vstoupit do diskuze (0)