Evropany kolonizovaná Austrálie má relativně krátkou historii, stejně tak vznik australského teriéra nesahá hluboko do minulosti. Toto plemeno bylo šlechtěno na základě různých hrubosrstých teriérů, kteří se do Austrálie dostávali od počátku 19. století. Mezi jeho předky bychom tak nalezli teriéry plemene cairn, skye, dandie dinmont, jorkšírské i irské. Všichni tito – dnes hlavně společenští – psi byli využívání především jako lovci drobných škůdců, hlavně krys a potkanů. Nejinak tomu bylo i s australským teriérem.

Plemeno se začalo formovat okolo roku 1820, zprvu se tito psi nazývali prostě „hrubosrstými teriéry“. Jako plnohodnotné plemeno byli uznáni v roce 1850, roku 1892 pak byli definitivně přejmenování na australské teriéry. Na první přehlídce se ukázal v roce 1906 v Melbourne, jen velmi krátce poté byl již prezentován i ve Velké Británii.

Dlouho zůstával populární hlavně v Austrálii a na Novém Zélandě, uznání od britského The Kennel Club ale přišlo už v roce 1933, americký American Kennel Club je přijal pak roku 1960. Dodnes platí, že se psem se dá setkat hlavně v zemích Commonwealthu, zdaleka nejpočetnější je ve své domovině. V Evropě ale není australský teriér neznámý, jen jde napříč kontinentem, Českou republiku nevyjímaje, o plemeno vzácné a málopočetné. I u nás už má ale i své chovné stanice.

Nezalekne se

Je to malý, lehce působící pes, který vzhledem rozhodně nezapře teriéra. Dorůstá výšky kolem 25 cm při hmotnosti lehce přes šest kilo. Vyznačuje se podlouhlým tělem a krátkýma nožkama, hlavu mu zdobí úzký, poměrně krátký čumák a výrazné, postavené trojúhelníkové uši. Jeho srst je středně dlouhá, dvouvrstvá a charakteristicky hrubá a přirozeně „rozcuchaná“. Kolem krku mívá menší límec, na předních nohách a čumáku je naopak kratší. Zbarvený bývá tento pes šedomodře s hnědým pálením, pískově, červeně i „modře“.

Australský teriér je dnes chován hlavně jako psí společník. Obliba je dána nejen praktickou velikostí, ale i povahou oddaného a milého tvora překypujícího energií. Umí být sice tvrdohlavý, svou rodinu ale miluje a má rád i děti. Přeci jen ale v australském teriérovi zůstává něco z dávného lovce krys – vůči nezvaným hostům teritoria – a je jedno, zda se jedná o člověka či zvíře – si zachovává jistou míru přirozené agresivity či asertivity. Je to proto dobrý hlídač, který se navzdory svému vzrůstu nebojí ani souboje.