Anolisové byli jako samostatný rod popsáni až v 19. století, známo je dnes na 400 druhů. Protože patří mezi leguánovité, mají stejně jako leguáni lamelové přísavky na prstech, které jim umožňují obratný pohyb po hladkých površích. Řada druhů je navíc schopná i barevných změn jako chameleoni.

Někteří anolisové mají výrazný hrdelní vak, což je případ i anolise rudokrkého, kterému dal jméno. Tento řád je většinou dravý a živý se především hmyzem, větší druhy pak i obojživelníky a dokonce menšími anolisy. Jejich přirozeným prostředím jsou lesy i tropické deštné pralesy, dnes jsou ale běžní i ve městech, a dokonce přímo v lidských obydlích.

Anolis rudokrký je malý až středně velký ještěr pocházející z oblasti jihu Spojených států, Mexika a střední Ameriky. Samci obvykle dorůstají 13–20 cm, dvě třetiny délky těla tvoří ocas; samičky bývají o něco menší. Má poměrně dlouhou, zašpičatěnou hlavu, mezi očima a ústy mu vyrůstají malé hřebínky. Nejvýraznějším rysem je velký hrdelní vak, který je u samců červený a třikrát větší, než malý bílý vak samiček.

Barevné varianty se pohybují ve všech odstínech hnědé a zelené, přesné určení přirozené barvy ale komplikuje schopnost barevné změny. Mezi chovateli se navíc objevují i nepřirozené, ale o to ceněnější barevné mutace.

Průměrně se dožívají 7–10 let, což je u malých ještěrů poměrně dlouhý věk. Jsou poměrně teritoriální, vhodné je proto chovat pár či skupinku sestávající z jednoho samce a více samiček, případně pouze samiček.

Hodně větví k lezení

Terárium pro pár anolisů by mělo mít minimální velikost 100x80x80 cm s tím, že je orientováno na výšku. Anolisové jsou totiž stromoví tvorové, kteří rádi lezou a proto je potřeba obydlí vybavit dostatečným množstvím vhodných větví. Jako podestýlka stačí zemina s pískem či kokosové vlákno.

Terárium je vhodné doplnit zelenými listy, které nejen vypadají pěkně, ale navíc poskytují anolisovi pocit bezpečí. Jelikož není býložravec, je možné použít živé rostliny, jen je potřeba mít jistotu, že nejsou jedovaté. K vybavení by měla patřit miska s vodou, která nejenom poskytuje možnost koupání a pití, ale i zvyšuje vlhkost prostředí.

Pro chov anolisů platí to, co pro většinu plazů: klíčové je zajištění správného osvětlení. To slouží jak vyhřívání, tak jako zdroj UV. Zdroje je možné rozdělit, existují ale i sdružené zdroje ultrafialového světla i tepla. Denní teploty by se v teráriu měly pohybovat mezi 25–30 °C, přímo pod žárovkou může být vyhřívací místo, kde teplota dosahuje 35 °C. V noci pak stačí 20 °C.

Teplo se musí hlídat, vzhledem k běžným pokojovým teplotám je nakonec možná větším nebezpečím přehřátí, než podchlazení zvířat. Vzduch v teráriu by měl vhodně cirkulovat, při jeho stavbě je proto potřeba myslet na větrací mřížky. Anolisové jsou zaměření na tropické lesy, proto by měl být součástí i vlhkoměr, kterým hlídáme, že vlhkost vzduchu se pohybuje v rozmezí 60–80 %. Toho dosahujeme buď rosením interiéru, nebo používáním mlžných rozprašovačů.

Nesahat! 

Ke krmení je vhodný hmyz, v podstatě můžeme hovořit o „klasice“ – tedy cvrčky, mouchy, larvy zavíječe a podobně. Anolis je poměrně aktivní a lov cvrčků si užije, jde ale krmit i pinzetou, pokud máme obavy, že se nám hmyz v teráriu schová. Jako pamlsek je možné dávat trochu rozmixovaného ovoce, je ale potřeba dodržet jen velmi malé porce.

Anolisové patří mezi ty ještěry, kteří velmi špatně snášejí úchop, a většinu jedinců braní do ruky stresuje. Někdy se chytnutí vyhnout nedá, ale je vhodné jej minimalizovat. Naštěstí jsou to ale aktivní tvorové, kteří se v teráriu svižně pohybují a komunikují nejen mezi sebou, ale někdy reagují i na lidskou přítomnost.

„Řeč“ anolisů sestává z mnoha optických signálů, jako je pohyb hlavy a těla, vyplazování jazyka, nafukování se či švihání ocasem. Někdy vydávají i slabé syčení. Navíc jsou schopní měnit barvu podobně jako chameleon, ačkoliv jejich barevné spektrum není tak pestré – v podstatě se, jak jsme naznačili výše – pohybuje na škále zelené a hnědé.

Anolisové jsou častými obyvateli terárií a lze je doporučit všem chovatelům, včetně začátečníků, kteří nehledají hlubokou socializaci a interakci se svým zvířetem, ale přitom dokáži ocenit krásu exotického tvora.