Historie plemene začíná v roce 1972, když se v americké Louisianě fence krysího teriéra narodilo bezsrsté štěně Josephine. Přesněji se pejsek narodil s krátkým chmýřím, které se mu do 8. týdne života úplně ztratilo. Majitelům fenky Josephine, rodině Scottových, se její vzhled zalíbil natolik, že se rozhodli zvláštní mutaci udržet a vyšlechtit nové plemeno. To se podařilo a selektivním křížením mezi sourozenci s různými rodiči, které se naštěstí zdařilo bez poškození genů, vzniklo nové plemeno.  

Zpočátku bylo registrováno jako holá varianta krysího teriéra, později tvůrci plemene založili samostatný chovatelský klub. Paradoxně dnes vznikl stav, kdy původní krysí teriér je vzácné plemeno, v Evropě skoro nechované, zatímco jeho bezsrstá odnož je mnohem rozšířenější. Jako samostatné plemeno ale začal být bezsrstý teriér označován až v roce 2009, největší americká asociace American Kennel Club (AKC) ho uznala teprve roku 2016. Hlavní cíl chovatelů je teď dosáhnout uznání u mezinárodní FCI. 

Je to malý, hbitý a dobře stavěný pes, který dorůstá výšky 28–48 cm při hmotnosti 4–10 kg. Má k tělu poměrně dlouhé a úzké nohy, muskulatura těla je ale dobrá. Pro typické vzezření jsou důležité velké stojící uši. Zvláštní je, že existují vlastně dvě varianty: bezsrstá a navzdory názvu plemene také osrstěná.

Zdravé plemeno s dobrou budoucností

Tady možná vzniká trochu zmatek, jde o to, že když se narodí čistokrevná štěňata bez genu lysosti, jsou stále považována za zástupce tohoto plemene. I když v podstatě vypadají jako „návrat“ k původním krysímu teriéru. Zbarvený je pak různě od jednobarevné bílé, přes dvoj a trojbarevné varianty až po žíhání, vždy ale s bílou barvou jako základem. Jinak ale platí, že mláďata se rodí osrstěná všechna, lysým z nich se pak kožíšek ztrácí během prvních šesti až osmi týdnů života. Kůže bezrstých psů je přiléhavá a bez vrásek, bývá různě zbarvená – nejčastěji růžová, vytváří se ale na ní i tmavé fleky a pihy. I lysí psi mohou mít chmýří chlupů kolem čenichu. 

Dalším z paradoxů amerického bezsrstého teriéra je skutečnost, že ačkoliv vznikal díky příbuzenské plemenitbě, je to velmi zdravý, vitální a inteligentní pes. V tom je právě kořen jeho obliby – jsou výtečnými společníky, kteří zvládají jak poklidný život, tak sport a velkou míru pohybu.

Dobře se snáší s jinými zvířaty, mají rádi i děti. Vlastně se mezi teriéry řadí jen původem, nikoliv povahou. Milují lidskou společnost dokonce do té míry, že se u nich snadno rozvine separační úzkost. Pokud se někdy v budoucnu nezačnou u těchto psů kupit nějaké genetické problémy, dá se jim věštit světlá budoucnost. Inteligentní, přátelský a aktivní společník, který je navíc hypoalergenní a netrousí po bytě chlupy? Ideální kombinace!