Jihoamerický papouščí rod Pionites zahrnuje dva druhy zvané amazónky – amazónek černotemenný a amazónek bělobřichý. Navíc se papoušci zvaní amazónci vyskytují i v odlišném rodu Pionus. Zatímco příbuzný amazónek bělobřichý je v divočině silně ohrožený odlesňováním, populace amazónka černotemenného je na tom o poznání lépe a považuje se za stabilní. Obývají přitom podobná území deštných pralesů jižní Ameriky.

Oba druhy jsou zařazené do Přílohy II mezinárodní úmluvy CITES, či přesněji do Přílohy B příslušné směrnice EU. To v praxi znamená, že je s nimi omezen mezinárodní obchod. Chovatel je sice nemusí registrovat, musí ale být schopný prokázat původ svých zvířat. 

Tito amazónci obývají koruny vysokých stromů a v podstatě se snaží vyhýbat nižším partiím pralesa. Přesto reagují na napadení dravcem rychlým “řízeným pádem” do křovin. V přírodě se vyskytují ve skupinkách kolem deseti jedinců, živí se jak semeny a květy rostlin, tak hmyzem. 

Je to středně velký papoušek, který pro svůj krátký ocas a dobře stavěné tělo možná vypadá trochu zavalitě. Dorůstá výšky kolem 23 cm. V základní formě má černé temeno a čelo, žlutooranžovou spodní polovinu hlavy, krk a břicho, bílou hruď a zelená křídla. Zobák bývá černý. Mezi chovateli se těší oblibě mimo jiné i právě pro toto své pěkné zbarvení. Navíc se rozdělují na dva poddruhy, východní a západní. Východní mívá oranžová stehna a spodní část břicha, západní má tyto partie žluté.

Mezi pohlavími neexistují vůbec žádné rozdíly a velmi špatně se od sebe rozpoznávají. Dodejme ještě, že se u nás chová i zmiňovaný amazónek bělobřichý, který má v podstatě stejné proporce a podobnou „mapu“ zbarvení. S amazónkem černotemenným je ale svou zářivě oranžovou hlavou nezaměnitelný. 

Pták do voliéry

Pro chov jsou vhodnější voliéry, u ptáků odchovaných v zajetí se ale daří i klecový chov. Platí ale, že čím větší obydlí je chovatel schopen poskytnout, tím lépe. Nejsou to sice příliš dobří letci, mají ale rádi pohyb a život v těsných podmínkách je pro těžko stravitelný. Je ovšem důležité, že mají rádi teplo a nemohou být venku v zimních měsících, proto při chovu ve voliéře je potřeba mít nachystanou zimní ubikaci. Krmivo je v podstatě „standardní“, mají rádi suchá i naklíčená semena, zeleninu, denně potřebují ovoce.  

Pokud si majitel může dovolit mít doma větší klec – jako naprosté minimum se udává 60x60 cm při výšce 90 cm – pak je amazónek černotemenný vlastně skvělým papouščím mazlíčkem. Nejsou sice příliš dobří v mluvení, rádi ale napodobují zvuky domácnosti či jiných zvířat. Také jsou hraví a energičtí, takže si s nimi může člověk užít spoustu zábavy. Mají prý tendence trochu víc používat zobák a kousat, při odchovu od mláděte se ale s lidmi dobře socializují. 

Amazónek černotemenný je zajímavým druhem, který by byl možná ještě rozšířenější, jeho dostupnost ale pro některé zájemce limituje cena. Ta se totiž pohybuje kolem osmi až deseti tisíc korun. Na druhou stranu je pravda, že u nás se mu řada chovatelů věnuje a je možné, že do budoucna počty těchto ptáků porostou. Ideálním způsobem totiž v sobě kombinuje atraktivní vzhled se zábavnou povahou.

Dodejme ale, že přeci jen nejde o papouška pro úplné začátečníky. Má své nároky na prostor, a hlavně se oproti nejběžnějším druhům dožívá až 35 let. To už je nemalý závazek. Kdo to ale s chovem exotického ptactva myslí opravdu vážně a má už jisté zkušenosti, pro toho může být amazónek černotemenný zajímavou volbou papouščího přítele.