Vrčení a chňapání tlamou

Vrčení a cvakání čelistmi jsou asi nejzřetelnější signály, že pes je naštvaný a mohl by začít kousat. Pokud se začne zvíře takhle projevovat, když se k němu přiblížíme, je nutné zareagovat a ustoupit. Jakákoliv snaha o dotyk nebo další přiblížení může vyvolat agresivní reakci. Ovšem pozor, kdybychom měli být psí „ďáblovi advokáti“, tak bychom mohli dodat, že samo vrčení je pořád signál, kterým se s námi třeba náš vlastní pes snaží komunikovat. Když se s těmito projevy setkáváme u vlastního mazlíčka, je dobré přemýšlet nad tím, co je jejich spouštěč a na co zvíře přesně reaguje. Od toho se pak můžeme odpíchnout při dalším výcviku a výchově.

Vrtění ocasu

Vrtění oháňky je sice stereotypní projev veselého psa, není ale vrtění jako vrtění. Je totiž potřeba věnovat pozornost nuancím tohoto pohybu, který může signalizovat i napětí a nervozitu. Dává-li pes najevo radost, s jeho ocasem jako by se vrtělo celé tělo. U nervózního vrtění je zvíře napnuté, a i ocas se hýbe, jako by byl u kořene ztuhlý, zároveň je pohyb ostřejší a někdy rychlejší.

Zježená srst

Ježící se chlupy máme spojené spíše s naštvanou kočkou, i u psů se s ním ale setkáváme. Pokud se toto zvíře dostane do stavu přehnaného vzrušení či strachu, pak mu mohou začít vstávat chlupy na zádech. U některých plemen jde jen o srst v zadní části krku u ramen, jiní psi se ježí na celém krku a u ocasu, setkat se ale můžeme i s naježenou čárou vedoucí napříč celými zády.

Ostrý a tvrdý postoj

Pokud se pes chystá k agresivní reakci, promění se vlastně celá „energie“, kterou postojem vyzařuje. Spokojený, veselý mazlíček má tělo uvolněné, se sklopenýma ušima a volně se vrtící oháňkou. To se ovšem radikálně změní, pokud pes začne být nervózní či naštvaný. Celé tělo je v takových chvílích jako náhle ztvrdlé, uši má pes v pozoru vztyčené, stejně tak ocas je náhle napnutý. Pokud se přiblížíte ke psovi, a on místo radostné reakce celý ztuhne tímto způsobem, je na čase raději vycouvat. Evidentně nechce, aby se na něj šahalo.

Olizování rtů, zívání, vyhýbání se pohledu

Tyto projevy patří k subtilnějším signálům, samy o sobě by totiž mohly působit spíše nenápadně. Pokud si ale všimneme, že si pes neustále olizuje rty (ačkoliv není nikde poblíž jídlo), opakovaně a výrazně zívá a natáčí hlavu tak, aby se vyhnul přímému pohledu do očí, pak je pravděpodobné, že bojuje s nervozitou. Opět je to forma komunikace, zvíře dává najevo, že je mu něco kolem nepříjemné. Ne vždy to znamená, že se pes chystá kousnout, tato řeč těla má mnohem širší využití. Všimněte si například, zda váš mazlíček neolizuje vehementně rty, když má kolem sebe děti. Může tím dávat najevo, že je z nich nervózní, či se dokonce bojí. Pokud se ale takové projevy spojí s dalšími zde jmenovanými, pak je můžeme považovat za další varovný signál.

Krčení se a stahování ocasu

Jde v podstatě o silnější variantu výše řečeného. Strach a nervozita začíná psa svírat tak, že by nejradši splynul se zemí, případně dal co nejvíc najevo, že je úplně v podřízeném postavení (to je ono stahování ocasu). Ne každý pes, který se bojí, musí nutně kousat – úzkost a strach ale nebezpečí panického kousnutí zvyšují.

Je vidět bělmo

Bělmo psích očí většinou není vidět, případně vykukuje jen okrajově. Pokud ale na nás zvíře kouká, pak pohne hlavou, ale pohledem neuhne, uvidíme výrazný půlměsíc bělma. Někdy ještě bývají oči rozšířené, takže je bělmo zřetelnější. Pes v podstatě vysílá silný signál, že se pere s návalem úzkosti, kvůli které má na nás oči jako přikované. Tento projev řeči těla často popisují například pracovníci útulků, můžeme ho často vidět u veterináře a podobně. Opět platí, že úzkostlivý pes neznamená nutně agresivní. Rozhodně je to ale psychický stav, který nebezpečí kousnutí zvyšuje.