Intuice nám říká, že obiloviny musí být psímu druhu úplně cizí. Pes je přeci svým původem šelma a masožravec, a jako takový rostliny nekonzumuje. Tento předpoklad není úplně chybný, pomíjí ale dlouhou evoluci psů po lidském boku. Dobře tento vývoj ukazují výzkumy rozdílů mezi psím a vlčím trávením – naši mazlíčci dokážou mnohem lépe trávit rostlinný škrob, zatímco pro jejich divoké bratrance je skoro nepoživatelný. Tato schopnost se vyvinula jako jistá evoluční výhoda, pomáhala totiž psům přežívat s lidmi i období nouze, kdy masa v jídelníčku prostě nebyl dostatek.

Na druhou stranu je ale jednoznačný fakt, že svou podstatou pes zůstává masožravcem – či možná bychom mohli říci všežravcem s velkým důrazem na nutnost masa. Živočišné bílkoviny by měly nadále tvořit základ a hlavní složku psí stravy. Proč se tedy do psích granulí obiloviny přidávají?

Nebudeme si nic nalhávat, hlavní důvod je zištný – obiloviny jsou oproti masu výrazně levnější. Navíc je díky nim suché krmivo pevnější a křupavější. Na druhou stranu ale také nejsou bez výživové hodnoty. Obsahují totiž řadu vitamínů, minerálů a vlákniny, která nesmí ani ve psím jídelníčku chybět. Stejně tak samy polysacharidy nejsou v menší míře bez užitku.

Nouzové řešení

Problém je v tom, že ačkoliv psi dovedou trávit rostlinný škrob, je to pořád do určité míry nouzové řešení kalorií. Psi například nemají ve slinách enzymy, které pomáhají trávit lepek. Trávící enzymy jsou nastartovány až v žaludku právě pomocí bílkovin (masa). Také ale pro úplnost dodejme, že ohledně psů a lepku se vedou velké spory. Někdy se udává, že jsou na něj naši mazlíčci velmi citliví, jiné studie ale naznačují, že intolerance lepku je ve psí populaci menší, než v té lidské. Na druhou stranu, nikdy nemáme jistotu, zda zrovna naše zvíře nepatří mezi ty, kterým alergie na lepek může připravit krušné chvilky.

Kvůli řadě výhrad vůči obilovinám se stále častěji objevují krmení, která se jim vyhýbají. Výrobci to přitom, v podstatě správně, prezentují jako přednost svého produktu. Vitamíny a minerály se do takové stravy už dnes dají dodat i z jiných zdrojů, a pokud na jedné misce vah máme obiloviny, které nemusí, ale mohou komplikovat zažívání, pak se zdá být lepší je jako pochybný prvek úplně vyřadit.

Zároveň se ale hovoří o třetí, střední cestě. To je přístup ke krmení, který říká, že některé druhy obilovin jsou natolik prospěšné, že je možné je do stravy přidávat. Nikoliv už jako ekonomický ústupek, ale jako cílenou, hodnotnou složku. Jak jsme řekli, obiloviny jsou i důležitou složkou vlákniny, která by ve stravě založené čistě na mase mohla chybět.

Tak trochu lepší obiloviny 

Takové hodnotnější obiloviny se vlastně velmi podobají výživovým doporučením lidského jídelníčku. Kvůli nejistotě s lepkem je určitě dobré se úplně vyhnout pšenici. Tak napůl cesty stojí žito a ječmen, neboť mají dobré složení i stravitelnost, obsahují ale lepek. Spory se vedou o kukuřici, která má sice kvalitní výživové látky a neobsahuje lepek, má ale velmi vysoký glykemický index, a tak je její nadužívání nejlepší cesta k obezitě. Proto se obvykle i kukuřice z „poučeného“ jídelníčku vyřazuje jako cosi zbytečného.

Co ale psi velmi dobře tráví, a co má skvělé složení prospěšných živin i vlákniny je například oves a proso. Z ovesných vloček se dokonce dají psům připravovat pamlsky. Vhodná není bílá rýže, ale už u té celozrnné převažují pozitivní hodnocení. Vhodné jsou i různé méně používané obiloviny, jako například amarant. To samé platí i pro různé obilné klíčky, otruby a tak dále – tedy u těch složek obilovin, kde není mnoho sacharidů, ale za to dostatek vlákniny. U všech zmíněných ale dodejme, že se musí pro stravu zpracovávat, ať už mletím či vařením.

Otázku, zda se obilovinám ve psí potravě zcela vyhnout, necháváme otevřenou. Záleží na každém chovateli, jakou přesně filozofii při krmení svého mazlíčka zaujme. Nesmíme také zapomínat, že každý pes má individuální potřeby a také chutě. Může se stát, že odmítání nějaké potravy čistě kvůli chuti nám celý pečlivě sestavený jídelníček rozbije. Pokud při péči o psa pozorně sledujeme jeho zdraví, je možné otázku správné stravy konzultovat i s veterinářem – někdy můžeme být překvapení tím, že v mylné snaze o co nejpřirozenější stravu psovi některé látky chybí.

Trochu šalamounsky lze tak na závěr asi zkonstatovat, že ano, psí jídelníček může být zcela bez obilovin, zároveň se ale z cereálií a jejich vlivu na psí zažívání jako celku dělá někdy větší strašák, než doopravdy je. Vše je – ostatně jako vždycky – otázka míry a kvality.