Hned na úvod řekněme, že rozsáhlé studie zaměřené na psy nejsou u medu k dispozici. Víme tak, že med má antibakteriální a protizánětlivé účinky u člověka, funguje také jako antioxidant. Není jisté, zda stejný efekt má na všechny psy, ví se ale, že pro většinu z nich je v rozumné míře neškodný ke konzumaci. Při dodržení jistých pravidel tak pes med jíst může a je slušná šance, že mu to i svědčí.

Nesmíme samozřejmě účinky medu přeceňovat. Dávku této pochoutky nesmíme u psů přehánět. Celkové účinky na zdraví tak nebudou závratné – jde ale o příklad přírodní, netoxické látky, která je s mírou vhodná jako pamlsek. V psí výživě bychom tak o medu měli přemýšlet jako o příležitostném pamlsku, ne jako o přírodním léčivu.

Pokud má náš psí mazlíček o med zájem, můžeme mu ho dávat přímo ze lžičky (někteří pejsci ale nelibě nesou lepivou konzistenci, obzvlášť pokud se jim dostane na srst), případně se s ním dají přisladit některé pamlsky. Musíme mít ale samozřejmě neustále na paměti, že hlavní složka medu je cukr, jde tedy o vysoce kalorickou stravu.

Pozitivní účinky medu

Řekli jsme sice, že med bychom neměli chápat jako lék, přesto by nás jeho potenciální zdravotní benefity mohly zajímat. Zde je potřeba zdůraznit, že ani v případě lidské medicíny není úplně jasno. Studie potvrzují některé pozitivní účinky medu, najdou se ale i výzkumy, které upozorňují, že jej nesmíme přeceňovat jako zázračný všelék. Největším benefitem medu zůstává hlavně jeho chuť.

Je-li tedy řeč o kladných vlastnostech, tak na prvním místě zmiňme dobře zdokumentované antibakteriální a antifungální vlastnosti medu. Liší se podle typu medu, obecně ale platí, že čerstvý, tekutý med s vysokým obsahem prospěšných látek je prostředím, ve kterém řada bakterií nedokáže přežít. Jak se ale ještě dozvíme, toto pravidlo má některé výjimky. Med v tomto směru ale funguje i lokálně, za určitých okolností jej tak lze aplikovat například přímo na poraněné místo.

Popsány jsou i antialergické vlastnosti nepasterizovaného medu (který se ale rychleji kazí), který díky obsahu místních pylů pomáhá tělu adaptovat se na potenciální alergeny. Podobně je u lidí popsán pozitivní vliv medu na sílu a účinek imunitního systému. Zůstávají samozřejmě pochybnosti, zda lze tyto vlastnosti vztáhnout i na psy, jejichž metabolismus se od lidského liší – i kdyby ale med nebyl tak účinný, tak přinejmenším není škodlivý.

Zároveň je med dobrý zdroj antioxidantů a prospěšných látek, které psí tělo potřebuje stejně jako to lidské. Řeč je například o flavonoidech, polyfenolech či vitamínu C. Tyto látky podporují zdraví a odolnost buněk, obecně pak platí, že čím tmavší med, tím lepší.

Účinek na pokožku?

Další příklad dobře popsané vlastnosti medu u lidí, která se u psů teprve zkoumá, je pak pozitivní účinek na pokožku. Med nepomůže vyléčit parazity či příčinu ekzémů, jakmile je ale pokožka činností těchto negativních jevů poškozená, je slušná šance, že med pomáhá při přímé aplikaci jejímu zhojení a celkovému zdraví. U člověka tomu tak je, psí kůže se zase tolik neliší.

Výzkumy také prokázaly, že med pozitivně působí na lidské sliznice – brání otokům a nadměrné tvorbě hlenu, je proto účinnou látkou při potlačování běžného kašle a nachlazení. Problém je v tom, že jej nesmíme chápat jako léčivo – u psů to pak platí dvojnásob. Tišící vlastnosti medu nesmí vést k tomu, že bychom například domnělý „běžný kašel“ u psů řešili pouze onou sladkou pochoutkou, a tím pominuli, že mazlíček má hlubší dýchací obtíže. Řada plemen je náchylná například k astmatu, zatímco obyčejný kašel se u psů vyskytuje méně často než u lidí.

Alergie a možná rizika

Nesmíme ale zastírat ani potenciálně negativní vlastnosti medu. Jednu už jsme několikrát naznačili: jde o vysoce kalorickou substanci, nikdy proto nesmíme zapomínat, že med je pouhým pamlskem. Příliš velký kalorický příjem vede k obezitě, která následně způsobuje řadu velmi nepříjemných zdravotních problémů. Med také může být jednou z mála látek, kterou se psovi dostává do úst takřka čistý cukr, může proto vést k jinak poměrně vzácným problém se zuby.

Řekli jsme, že med je neškodný pro většinu psů. Pořád jde ale o směs mnoha látek, pylů a podobně – ve vzácných případech se tak můžeme setkat s alergií na med. Poznáme ji podle vyrážek, otoků, zvracení a průjmů, při silných reakcích i podle problémů s dechem. S medem musíme zacházet jako s každou novou potravinou – do jídelníčku ji zavádět pozvolna, sledovat reakce těla, a při negativních projevech s ním okamžitě přestat.

Velmi vzácnou záležitostí, kterou většina lidí ani nezná, je přítomnost bakterií Clostridium botulinum. To je jedna z výjimek antibakteriálních vlastností medu – v případě této konkrétní bakterie je naopak med snad jediným známým rezervoárem z řad potravin. Do medu se totiž dostává z půdy a z hnojiv na tělech včel. Dospělí psi s dobře fungující imunitou by vůči této bakterii neměli být náchylní, u mladých či závažněji nemocných pejsků je to ale jinak. Nebezpečí tzv. kojeneckého botulismu je ostatně důvod, proč se nedoporučuje lidským dětem med do jednoho roku života dávat.

Někteří odborníci říkají, že bychom aplikaci medu měli konzultovat s veterinářem. To ale platí hlavně tehdy, pokud zvažujeme podpoření nějaké léčby či prevence pomocí medu. Pokud jej bereme jen jako pamlsek – a pokud postupujeme podle obecných pravidel, tj. pomalé zavádění a malé dávkování – neměli bychom se snad setkat s problémem. Konkrétní kalorická dávka se samozřejmě liší podle plemene, věku a fyzické aktivity psa.