Pro psy i kočky je přirozenější maso, veganskou stravu ale vědecké studie nezavrhly

29. 1. 2023 – 11:18

Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

V poslední době se stále častěji objevují příběhy chovatelů, kteří se rozhodli svého psa či kočku krmit podle zásad veganského stravování – tedy bez potravin zvířecího původu. To samo o sobě zní na první pohled naprosto nesmyslně, vždyť psi i kočky jsou masožravci. Příznivci veganské stravy na to ale namítají, že díky přesnému a nutričně odbornému přístupu k výživě lze dosáhnout i u těchto zvířat hodnotné stravy rostlinného původu. Vědecký web Phys.org sesbíral údaje z nejnovějších vědeckých studií na toto téma a dospěl k závěru, že odpověď na otázku „je veganská strava pro mazlíčky vyloženě škodlivá?“ není tak jednoduchá.

Hned na úvod řekněme, že jde o téma kontroverzní a probouzející emoce, pojí se totiž i s proměnami stravování a přístupu k životnímu prostředí v lidské společnosti. Rozhodně platí, že špatně nastaveným jídelníčkem se dá zvířecímu mazlíčkovi snadno ublížit a celá problematika skýtá řadu rizikových faktorů. Zároveň ale možná trochu překvapivě neexistuje doposud studie, která by natvrdo řekla „psi a kočky v žádném případě veganské stravování nesnesou“. Také se na tomto místě nechceme věnovat hodnocení motivací vegansky zaměřených chovatelů – pro řadu z nich jde o důležitou etickou otázku, ačkoliv se jistě dají i takoví, kteří k věcem přistupují až příliš lehkovážně. Dají se ale najít i názory, že veganská strava je ve skutečnosti zdravější.

Zkusme se tedy přidržet čistě vědeckých poznatků. Psi i kočky jsou skutečně masožravci, existují ale mezi nimi jisté rozdíly. Dlouhá společná evoluce psů a lidí vedla k tomu, že tito tvorové dokáží – na rozdíl třeba od svých vlčích bratranců – obvykle dobře trávit rostlinné škroby. Čistě z hlediska biologie se tak psi blíží spíše všežravcům. To, že ale dokáží přežít i bez živočišných bílkovin ovšem neznamená, že bez nich prospívají. Ostatně jejich chrup, žaludek i délka trávícího traktu stále prozrazují, že maso jim zůstává nepřirozenější stravou. Kočky jsou oproti psům dokonce praví masožravci, tedy rostlinné škroby a cukry v podstatě nestráví a živočišné bílkoviny jsou pro ně nezbytné.

Klíčový problém veganské diety tak z pohledu masožravců spočívá v tom, že rostlinné bílkoviny obsahují menší množství esenciálních aminokyselin, méně omega 3 mastných kyselin a také nedostatek taurinu a vitamínů obsažených v mase. Bez těchto živin se ale těla masožravců nemohou dobře rozvíjet a brzy se začne nedostatek projevovat na činnosti srdce, očí či jater.

Řada studií zabývajících se veganským jídelníčkem přitom upozorňuje, že právě v tomto bodě se dá velmi snadno udělat chyba. Kdo si připravuje domácí veganskou stravu, ten se musí mít neustále na pozoru, zda se mu někde plíživě nehromadí deficit některých živin. Zároveň je ale asi spravedlivé říci, že některé levnější psí nebo kočičí granule trpí stejným problémem a nejsou nutričně dostačující.

Chybí odborné studie

Problém hodnocení dopadu veganské stravy na zvířecí organismy je v tom, že je k dispozici velmi málo odborných sledování tohoto typu. Zvířecí výživoví experti tak sice například upozorní, že některé složky stravy mohou chybět, v podstatě je ale velmi málo přímých měření a sledování zvířecího metabolismu při veganské stravě. V citovaném magazínu Phys.org uvádí, že se dá najít jen 16 studií v odborných časopisech, které by se přímo zabývaly zdravotními dopady veganské stravy na psy a kočky. Nedostatek dat je navíc umocněný tím, že přímo o kočkách je řeč jen v šesti pracích, přitom právě kočky jsou náchylnější k nutričnímu deficitu kvůli své neschopnosti trávit rostlinnou stravu.

Výzkumy se vedly buď formou dotazníků přímo u chovatelů, u těch ale vždy hrozí neobjektivita, nebo jako přímé laboratorní monitorování zvířat krmených vegansky. Zde je potřeba říci, že právě u těchto přímých pozorování vědci neobjevili nějaké závažné problémy spojené s „nepřirozeným“ jídelníčkem.

Úskalí podobných výzkumů ale spočívalo v tom, že se vždy konaly na příliš malém počtu zvířat za příliš krátkou dobu. Je možné, že dlouhodobě se kumulující nutriční deficit by se projevil v širších časových horizontech. V dotazníkových šetřeních si pak dokonce vegansky zaměření chovatelé pochvalovali, že jejich mazlíčky mají menší míru obezity, snížilo se jim množství kožních vyrážek či například zápachu dechu. Jen produkci exkrementů měla podle všeho taková zvířata větší.

Lze udělat spoustu chyb

Kdyby chtěl být člověk opravdu velmi spravedlivým soudcem, pak by musel říci, že jak pro-veganské, tak proti-veganské argumenty jsou posunuté a málo podpořené důkazy. Psi i kočky zůstávají masožravci a sama veganská strava ani zdaleka není zárukou zdraví. Naopak, sama o sobě nese větší riziko nedostatečných hodnot. Zároveň se ale zatím vědecky nepotvrdily ani drtivé dopady veganského jídelníčku na zvířecí zdraví. Pokud se samozřejmě bavíme o tom, že i rostlinná strava má být pestrá a vyvážená.

V zásadě se to dá celé shrnout velmi jednoduše: Psi i kočky jsou uzpůsobení trávení živočišných proteinů a s nimi mají největší šanci na zdravý a prosperující vývoj. S veganskou stravou lze udělat mnoho chyb a mazlíčkovi mimoděk ublížit. Zároveň ale nejspíše existují cesty, jak se dá i pro tyto mazlíčky vybudovat vyvážený rostlinný jídelníček. Je s ním ale potřeba zacházet opatrně a s rozmyslem.

Chovatel by si měl zkrátka položit otázku, proč se tímto směrem vůbec vydává. Pokud jsou za tím hluboké etické důvody, snad se s opatrností dá cesta najít. Jde-li ale o pouhý rozmar, pak je nutné zvážit, zda vůbec chceme pečovat o tvory, kteří jsou svým původem masožraví.