Nejeden majitel psa se setkal s tím, že mu mazlíček v zahradě sbírá dostupné plody. Vedle různých druhů ovoce, velmi populární jsou u psů například jablka, se můžeme setkat i se zájmem o okurky. Není to přitom dáno jen vhodným tvarem, který umožňuje pejskům zelenou kořist dobře uchopit a prchat s ní do úkrytu. Okurky totiž mnoha psům jednoduše chutnají, což je dobře, neboť jde ve své podstatě o velmi hodnotnou plodinu. Není náhodou, že podle vědeckých poznatků se psí organismus během tisíce let po lidském boku lépe uzpůsobil trávení i rostlinné stravy, oproti například vlkům.

Zdůrazněme ovšem slovo, které zaznělo na začátku: pamlsek. Celou dobu se budeme bavit o okurkách v roli příležitostného přilepšení jídelníčku. Kvalitní krmení s dostatkem bílkovin musí zůstat základem psí stravy. Pamlsky neslouží k tomu, aby se zvíře najedlo, ale aby si na něčem pochutnalo a třeba se nechalo odměnit.

Plodiny ze zahrádky mají tu výhodu, že většinou bývají čisté a bez chemikálií. I okurka koupená v obchodě by měla být po oloupání zdravotně nezávadná. Když je řeč o okurkách, máme na mysli jak salátové odrůdy, tak nakládačky – vždy ale samozřejmě v čisté, syrové podobě. Možná se vám někdy stalo, že vám mazlíček při zahradním grilování pod rukou odnesl i jednu okurku kyselou. Ta by sice neměla v malém množství ublížit, jinak ale kvůli obsahům soli a koření pro psí zažívání kyselé okurky vůbec vhodné nejsou. Přidržme se tedy čistých, syrových plodin.

Zdravé mlsání

Hned první zajímavou vlastností okurek je jejich nízká kalorická hodnota. Problém některých psích pamlsků je v příliš velkém energetickém obsahu. To platí i pro levnější značky krmení. Psí gurmán se tak lehko může propracovat k obezitě, což je něco, co svému mazlíčkovi nikdo nepřeje. Okurky ale v sobě mají naprosté minimum tuku, malý obsah sacharidů a skutečně málo kalorií. Někdy se dokonce okurky cíleně zařazují jako doplněk jídelníčku, pokud má pes od veterináře naordinovanou hubnoucí kůru.

Další pozitivum okurek souvisí s výše řečeným: 96 procent hmotnosti této plodiny tvoří voda. Máte pocit, že váš pes v horké dny málo pije? Chutnají mu okurky? Problém vyřešen – s touto zeleninou se totiž velmi dobře brání dehydrataci organismu. Ještě dodejme, že v okurce nechybí cenné živiny, například vitamíny C a K, draslík či železo. Je ale pravda, že při „pamlskovém“ dávkování pes nezíská těchto látek velké množství – k tomu ale slouží právě dobrý výběr hlavního krmení.

Pozor na hořkou okurku

Abychom ale na okurky pro psy nepěly jen samou chválu, je potřeba zmínit i druhou stránku věci. V okurkách se může vytvářet hořká látka cucurbitacin. Ta představuje pro psa zdravotní riziko, ve větší koncentraci pak i pro člověka. Z okurek mnoho otrav lidí sice popsáno není, na rozdíl třeba od cuket, psům by ale cucurbitacin mohl způsobit nevolnosti a průjmy. Na druhou stranu není tato látka příliš zákeřná, velmi dobře se totiž pozná podle hořké chuti. Jinými slovy: pokud okurku ochutnáme a víme jistě, že není nahořklá, měla by být pro psa naprosto bezpečná. Okurka ukradená bez kontroly ze záhonku by ostatně psovi asi ani nechutnala, pokud by v sobě měla cucurbitacinu příliš.

Obecně u pamlsků platí, že jejich dávka má být skutečně malá. Středně velký pes může dostat například malou misku, doporučuje se okurky nakrájet na menší kousky či tenké plátky. Přeci jen je to kluzká plodina a někteří psi jsou schopní se se svou hltavostí začít dávit i na okurce. Okurky nepatří mezi agresivně alergenní potraviny, přesto se doporučuje u každé nové potraviny začínat velmi zvolna a pro jistotu sledovat reakce organismu.

Co je ale nejdůležitější: role pamlsku říká, že okurka má psovi dělat radost. To znamená, že bychom ji neměli vnucovat jedinci, kterému prostě nechutná. Pokud ale vidíme, že zvíře o tuto plodinu jeví zájem, pak ano – okurka může být výborným pamlskem. A když občas dokážeme přivřít oči nad okurkou zmizelou z rostliny po psím výpravě do zahrady, tak taky žádnou chybu neuděláme.