Avokádo se stalo v posledních letech v lidské kuchyni tak trochu módním ovocem. V některých kruzích je to dokonce vysmíváno s tím, že tzv. hipsteři žijí hlavně z avokádových toastů. Na druhou stranu je ale potřeba říci, že avokádo je v mnoha ohledech skutečnou „superpotravinou“ s výbornými výživovými hodnotami. Popularita avokáda se pak odrazila na světových trzích v tom, že jeho produkce a prodej setrvale roste. 

Jak jsme ale naznačili – co je dobré pro lidi, nemusí být vhodné pro psy. Řada pouček pro chovatele říká, že avokádo je pro psy jedovaté a nebezpečné. Ostatně, s varováním před ním se mohli setkat i naši čtenáři. Proč tedy nová vědecká studie vůbec uvažuje, že by mohlo sloužit jako potenciální zdroj vlákniny pro psy? Autoři výzkumu totiž naznačují, že to s toxicitou avokáda nemusí být tak jednoznačné. 

Toxický persin

Hlavním důvodem obav je látka zvaná persin, která se v avokádu nachází. Ta je pro lidi neškodná, pro řadu domácích zvířat je ale toxická. Prokazatelně je smrtelně nebezpečná například pro papoušky či kanárky, varují se před ní ale i kočky a psi.

Autoři studie k tomu ale uvádí, že jedovatost persinu pro psy není zdaleka tak jasně prokázaná, ba že je snad dokonce možné, že přesné nejsou ani studie ukazující koncentraci persinu v ovoci. Pokud by nebezpečné látky bylo v avokádu ve skutečnosti méně – jak naznačuje nový výzkum – a zároveň bychom brali v potaz obrovský váhový rozdíl mezi psem a papouškem, pak by se potenciální toxicita tohoto ovoce výrazně snižovala. 

Výzkum probíhal na univerzitě v Ilinois, vedoucí vědeckého týmu Maria Cattai de Godoy ale pochází z Brazílie. Jako základní premisu své práce si přitom dovolila vzít svou osobní zkušenost. V domovské zemi si všimla, že když spadne volně rostoucí avokádo na zem, některý z toulavých psů brazilských měst ho dříve či později sežere. Tak jako jsou zvyklí žrát spadané banány, mango a další ovoce. Nedá se při tom říci, že by se dala pozorovat jakákoliv reakce či dokonce umírání v reakci na tuto potravinu. 

Od snědeného avokáda ke studii

Ve vědě by se ale nemělo zacházet s dojmy, proto se přistoupilo ke studii. Jako první krok Maria Cattai zjistila, že ve starší literatuře takřka neexistuje přímý výzkum vlivu avokáda na psy. Při varování před tímto ovocem se vycházelo buď z obecných výpočtů předpokládané koncentrace persinu, případně z výzkumu vedeného u jiných zvířat.

Při detailním pohledu na samotné avokádo se pak ukázalo, že existují poměrně značné rozdíly koncentrace persinu mezi různými kultivary. K tomu se přidalo zjištění, že persin je strukturálně podobný nenasyceným mastným kyselinám, které jsou pod vlivem světla a tepla poměrně málo stabilní. Jinými slovy v syrovém avokádu byl persin patrný, ve zpracovaném jídle se ale ztratil. 

Pod dojmem z několikrát ověřeného zjištění přistoupili vědci k další fázi výzkumu. Skupinu beaglů nakrmili třemi možnými zdroji vlákniny: konzumovatelnou celulózou, řepnými řízky (odpadní řepná vláknina oddělená při výrobě cukru) a jídlem z avokáda. Kromě toho, že se u zvířat nedal najít ani náznak otravy, zaměřili se vědci na detailní sledování jejich zažívání.

Řepné řízky jsou ve Spojených státech velmi populární jako zdroj vlákniny pro domácí mazlíčky. I u nás jde o tradiční krmivo, neboť je řepa dobře dostupná, ve výživě psů se ale objevuje jen pozvolna. V některých ohledech si řepné řízky vedly nejlépe, avokádo se jim ale v řadě aspektů vyrovnalo. Psi konzumující potravu z avokáda měli podobný stupeň trávení vlákniny jako ti s řepou, měřila se dokonce i kvalita exkrementů. Z hlediska výživové hodnoty pak mělo avokádo výborný poměr kalorií, tuku a podobně. Nejhůře dopadla celulóza, která se používá například u průmyslově vyráběného krmení, pokud je potřeba množství vlákniny ve výrobku zvýšit. 

Nové využití odpadu

Proč je vlastně avokádu věnovaná taková pozornost? Nezmínili jsme ještě důležitý ekonomický aspekt. Důležitá část produkce avokáda slouží k výrobě oleje, jehož objem na trhu také neustále roste. Při lisování avokádového oleje ale vzniká značné množství vlákninového odpadu, který se bez užitku vyhazuje.

Existuje přitom kritika, která upozorňuje, že pěstování tohoto ovoce je jedno z nejméně ekologických a jeho transport po celém světě škodí životnímu prostředí. Pokud by se ukázalo, že studie má pravdu a že pro účely psího krmení lze zpracovávat odpad z výroby avokádového oleje, pak by to bylo jenom dobře. Ostatně, úplně stejně se využívá odpad z výroby cukru. S tím rozdílem, že při pěstování cukrové řepy nedostává životní prostředí tolik zabrat.  

Vědecký tým v žádném případě neříká, že byste mohli odteď bez starosti svého mazlíčka začít krmit přímo avokádem. Jen upozorňuje, že opatrnost před ním byla v případě psů možná trochu přehnaná. Bude ale ještě potřeba další výzkum, aby se ověřilo, jak moc velké rozdíly v koncentracích persinu vůbec mohou existovat.

Pokud by se mělo z avokádového odpadu nějaké krmení vyrábět, bylo by potřeba vše standardizovat a mít jistotu, že se v potravě persin někde neobjevuje. Výsledkem by ale v budoucnu mohl být potenciálně velmi kvalitní – a přitom poměrně levný – zdroj vlákniny potřebné pro psí zažívání.