Lehko se totiž zapomene, že takový pamlsek je ekvivalentem lidského zákusku. Čas od času si ho můžeme dopřát, ale všeho moc škodí. Pravda, v kvalitním psí nebo kočičí stravě nenajdeme cukr, který nejvíc škodí lidem. I tak jde ale v případě pochoutek o kalorie navíc, o kterých lehko ztratíme přehled.

S rozvojem moderního životního stylu navíc řada mazlíčků nemá tolik pohybu, kolik by potřebovala. Veterináři proto upozorňují, že s našimi zvířecími společníky sdílíme společný životní prostor a v posledních letech i civilizační choroby. Obezita je zkrátka na postupu nejen mezi lidmi, ale i mezi psy a kočkami. 

Psí a kočičí pamlsky většinou nemají tak vyvážené složení, jako hlavní strava. Problém tedy nastává v tom, že kalorie nejsou vyváženy přísunem dalších nutných živin. Doporučuje se proto, aby pochoutky tvořily maximálně deset procent denního energetického příjmu. Kalorické tabulky se velmi liší podle plemen, jejich vzrůstu a také míry denního pohybu. Pokud tedy chceme podrobněji sledovat psí či kočičí jídelníček, je dobré se poradit s veterinářem o dispozicích našeho konkrétního zvířete. 

Součást společných chvil

Neexistuje žádné univerzální pravidlo jak často a při jakých příležitostech mazlíčka pamlskem podarovat. Často se využívají jako odměny při výcviku, někdo je ale zvířeti dává čistě pro radost a jako součást společných chvil a her. Pamlsky se navíc mohou velmi lišit velikostí, proto je ona hranice deseti procent denních kalorií vlastně velmi užitečnou orientační mírou, pokud máme obavy, aby nám zvíře zůstalo zdravé.

Zároveň ale není nic špatného na přístupu, který zvířecí pamlsky úplně vynechává. Podvědomě možná máme pocit, že našeho mazlíčka o něco ochuzujeme. Každý chovatel ale ví, že pes i kočka umí přijímat projevy lásky a radosti naplno i jinými cestami než přes nabídnuté mlsání. Roli pamlsku tak dokáže nahradit více mazlení, chvály při výcviku či společného hraní si. 

Specifickou kategorií mlsání je pak nabídnutí zvířeti něčeho z lidského stolu. Řada lidských pochutin je pro psy i kočky velmi lákavá a milujícího chovatele velké zvířecí oči vyloženě svádí k podělení se o kousek šunky či pečeně. Toto „krmení pod stolem“ bývá ale jednou z nejčastějších příčin zvířecí obezity. Jde totiž o mlsání nenápadné, často nepočítané a víceméně neřízené. 

S ochutnávkami pozor

Když už tedy chceme pro radost mazlíčkovi přilepšit z vlastního talíře, zaměřme se na chuť, nikoliv na množství. Sousto nemusí být vůbec velké, aby si jej zvíře vychutnalo. Nechceme ho nakrmit, jen ho nechat ochutnat něco neobvyklého. Dodržení míry je klíčové nejen kvůli kaloriím, ale třeba i kvůli soli.

K tomu ještě dodejme, že při krmení ze stolu musíme být velmi, velmi obezřetní. Řada našich potravin totiž může zvířatům ublížit. Nejde jen o silná koření, ale i o látky obsažené například v čokoládě, cibuli, česneku, některém ovoci a podobně. Nejsme-li si jistí, zda je potravina vhodná, raději neriskujme. 

Pokud máme problém s tím, že je prosení a žadonění ze zvířecí strany příliš, a naše vůle je slabá, můžeme zkusit buď usedat ke stolu bez psa či kočky v místnosti. Případně pokud se nechceme vystavit výčitkám mazlíčka, pak často pomáhá synchronizovat večeři svou a zvířecí. Jíme-li ve stejný čas, nepřipadají si naši společníci tak odstrčení. 

Nebudeme si nic nalhávat – mlsáme rádi, a tak máme hluboké pochopení i pro mlsný jazýček našich mazlíčků. Lidská vůle odmítnout nezdravou dobrotu je často slabá, u zvířat je ale na místě se jí přidržet a dodržet vhodnou míru. Bez rozumného přístupu totiž můžeme dobře míněnou snahu o radost z dobroty převrátit ve zdravotní obtíže.