Psí organismus je z hlediska biologie i evoluce poměrně zajímavé. V průběhu dlouhých tisíciletí po lidském boku se totiž jeho zažívání poněkud posunulo od čistokrevných masožravců blíže k všežravcům. Pes dokáže trávit rostlinný škrob, dovede proto v časech nedostatku přežít jen na produktech zemědělství. Tato vlastnost byla klíčová v průběhu domestikace a chybí například nejen u vlků, ale třeba i u koček, které s lidmi žijí kratší dobu a nebyly tak dlouho šlechtěné.

To, že je pes něco schopen jíst, ještě ale neznamená, že je to pro něj vhodná strava. Výborně to ukazuje právě příklad chleba. Pokud se bavíme o čistém chlebu bez dalších ochucení, pak by měl být pro psa stravitelný. Dávat pozor se musí jen na různá další pečiva, pro psa může být toxický například česnek, cibule, rozinky, některá semínka apod. O sladkém pečivu už vůbec nemůže být řeč, rafinovaný cukr psům nesvědčí, navíc se poslední dobou na nečekaných místech objevuje sladidlo xylitol, které je pro lidi velmi vhodné, pro psy ale toxické.

Problémem jsou ale alergie i u běžného chleba, známe to ostatně i od lidí. Alergie na lepek či některé obiloviny se u psů vyskytuje poměrně často, v takovém případě může konzumace chleba vést k ošklivým reakcím a zažívacím potížím.

Žádná výživová hodnota

Základní problém s chlebem je ale v tom, že nemá pro psy takřka žádnou výživovou hodnotu. Snad u žitného či celozrnného pečiva by se dalo uvažovat o vláknině, kterou psi potřebují a někdy mají problém ji v masité stravě získat dostatek. I v tomto případě ale existují vhodnější zdroje. Jinak jde ale v případě pečiva vyloženě o prázdné kalorie – psí zažívání se možná „nouzově“ posunulo k větší flexibilitě, svou podstatou jsou to ale pořád šelmy, a tak jim nejvíce svědčí živočišné bílkoviny a tuky.

Pokud ale pejsek žadoní u stolu a člověk je nakloněný tomu sdílet s ním kousek své snídaně nebo večeře – protože společné chvíle jsou nade vše – není chybou chápat chléb jako druh pamlsku. Podle toho k němu pak musíme přistupovat jak do množství, tak do četnosti krmení. Rozhodně by se z něj neměla stát významná složka potravy. Pokud má pes chléb poprvé, je vhodné sledovat následné reakce jeho organismu. Pokud se objeví průjmy, nadýmání či podobné příznaky, nejspíše je citlivý na některou složku pečiva, a bude tak lepší se mu vyhnout.

Zdravotní problémy

Známé jsou i případy, kdy pes se svou typickou zvědavou žravostí například ukořistí celý bochník a většinu ho sežere. Lidé pak přemýšlí, jestli nebude potřeba návštěva veterináře. Je velmi pravděpodobné, že ne, to by muselo být zvíře opravdu alergické. Pokud si ale žaludek mazlíček tak vehementně zaplní zrovna pečivem, pak je velmi pravděpodobné, že bohužel zažije krušné chvíle při vyprazdňování.

Závěrem ještě dodejme, že opatrní musíme být při práci s těstem. Živé kvasnice jsou pro psy potenciálně toxické, pro většinu z nich dokonce extrémně. Pokud by se proto zvíře najedlo syrového těsta, pak hrozí otrava, která se projevuje silným nadýmáním, apatií, těžkým dýcháním, dezorientací, slabostí a omdléváním a zvracením. V takovém případě je opravdu lepší pomoc zvěrolékaře vyhledat.

Může tedy pes jíst chleba? Ano, sám o sobě jeho život ale nijak neobohatí. Pokud jej má upřímně rád a my se s ním rádi dělíme z jednoho talíře, není to problém. V opačném případě je lepší sáhnout po vhodnějším pamlsku.