Pro chov domácích králíků a jejich výživu platí, že toto zvíře by mělo teoreticky přežít jen na seně a vodě. Vyvážená strava si samozřejmě žádá něco víc, přesto seno musí zůstat základním kamenem králičího jídelníčku. Nejde přitom jenom o výživovou hodnotu, králičí zažívací ústrojí je vyvinuté tak, že bez silně vláknité stravy nemůže dobře fungovat. Králík bez sena začne trpět obtížemi, které mohou vyústit až v nečinnost střev, neprůchodnost a bolestivou smrt.

Ne snad, že bychom chtěli čtenáře strašit. Chovatele začátečníky ale mohou plést zkušenosti s malými mazlíčky typu křeček či morče. Králík ale není hlodavec, a tak jsou jeho potřeby trochu jiné. Obyčejné krmné směsi mají velmi často nedostatečné složení. Prémiové granule z čistě lisované zeleniny by králíka teoreticky taky mohly uživit, přesto by se neměly stát základní potravinou. Ostatní dobře známé výrobky, které se trochu paradoxně prodávají s králíkem na přebalu, jsou někdy dokonce až překvapivě škodlivé. Obiloviny, kukuřice, olejnatá semena, nic z toho králík nepotřebuje a může mu to ve velkém množství dělat i zle.

Jen jako doplněk

Vhodným doplňkem stravy, pokud vyloženě nepočítáme příležitostné pamlsky v podobě ovoce, je pro své složení zelenina. Udává se, že by měla tvořit asi 15 procent potravy, přičemž ale i v rámci zeleniny by většina z podávaného množství měly být listy a stonky. Plody a košťály zůstávají v roli pamlsků.

Je potřeba vědět, že králíci mohou mít vybíravý jazýček, a tak co chutná jednomu, nemusí vonět jinému. Také i u dobře stravitelné, prospěšné zeleniny se může objevit přecitlivělá reakce zažívání, pokud na ni králík nebyl doposud zvyklý. Když zavádíme nějaký nový druh do stravy, měli bychom tak činit postupně. Pokud králíkovi hned nejede, můžeme se k ní zkusit vrátit později. Někdy králíky dovede odradit i teplota, pokud bylo jídlo předtím v lednici.

Samozřejmostí by mělo být, že je zelenina v dobrém stavu, bez plísní a zbytečné špíny. Obzvlášť kupovanou je potřeba důkladně omýt. Ačkoliv se kvůli nadýmání varuje před mokrou trávou, u zeleniny to nevadí. Ba naopak, mnozí chovatelé využívají pořádně pokropenou zeleninu jako malý trik, jak do mazlíčka dostat potřebné množství tekutin, pokud je to potřeba.

Listy a košťály

Asi nejvhodnější je zelenina listová a košťálová. U košťálů je ale potřeba dávkovat opatrně, hlavně ze začátku, králíci se po ní mohou nadýmat. Typickým příkladem je kedlubna, ze které mazlíček může listy takřka bez omezení, na bulvu je ale potřeba zvykat postupně. Stejně opatrně se musí například se zelím.

U brokolice se pak košťál kvůli dusičnanům nehodí vůbec, zato listy a květ (květ je ta část, kterou nejčastěji používáme v kuchyni) se mohou ve větším množství a jsou skvělým zdrojem vitamínu C. Někteří chovatelé bývají překvapení, jak spoustě králíků mimořádně chutná květák. Mezi nejvhodnější listovou zeleninu patří řapíkatý celer, skvělé složení má i fenykl.

Co do obsažených látek je výborné i pekingské či hlávkové zelí, musí se ale zvykat postupně. Zajímavé je, že některá zelenina může pro své vysoké obsahy jinak potřebných látek být až nevhodná. Kupříkladu kadeřavá kapusta nebo čínské pak choi zelí má hodně vápníku, což může ve větším množství vést k tvorbě ledvinových kamenů. Opatrnost se kvůli vápníku a vysokém obsahu šťavelanů doporučuje i u špenátu, ačkoliv o něm nepanuje shoda.

Podobně velmi prospěšné bývají saláty. Tam ale platí pravidlo, že bychom měli hledat tmavší druhy, jelikož jen ty obsahují dostatek vhodných látek. Chovatelé tak vedou diskuze o ledovém salátu – sám o sobě nemá v sobě špatné látky, ale ve skutečnosti je na živiny skoro prázdný, zato obsahuje hodně vody. Králíkům tedy mnoho nedá, ale může způsobit průjmy. Vhodnější je polníček, hlávkový salát, skvělý a populární u králíků je salát římský. Asi jediný druh běžného salátu s příliš vysokým obsahem vápníku je rukola. Zajímavý je z jiné kategorie, ale přesto často spojovaný se saláty, mladý ječmen nebo pšenice.

Mrkev jako pamlsek

Pokud jde o zeleninu plodovou a kořenovou, ta by měla zastávat roli především pamlsku. Nenahradí zelené části rostlin. Je to dáno tím, že obvykle bývá vodnatá a sladká. Typická mrkev je tak co by sladká odměna dobrá, je ale potřeba ji velmi opatrně dávkovat. Králík přejídající se mrkví je na nejlepší cestě k obezitě a špatnému zažívání. To samozřejmě neplatí pro nať, kterou mohou mazlíčci v rámci zeleniny skoro v libovolném množství.

Jako dobrá alternativa ke střídání mrkve je dobrý celer, petržel či pastiňák. Tyto plodiny mají trochu méně cukru (ale ne nijak výrazně), pozor ale na vyšší obsah vápníku. Vyloženě sladkou odměnou je pak hrášek, meloun či červená řepa. Zajímavý je případ rajčete – králíci mohou v rozumném množství zralé plody, varuje se ale před zelenými listy a rostlinou. Ta by měla obsahovat jedovaté látky a je proto lepší se jí vyhnout. 

Vyloženě nevhodná zelenina je vesměs taková, kterou bychom stejně instinktivně králíka nekrmili. Jedná se například brambory (přemíra škrobu), cibuli, pórek a česnek (předchozí tři mohou vést k alergickým reakcím) či kukuřice. Obzvlášť posledně jmenovaná nás obloukem vrací k úvodnímu slovu o nevhodnosti řady levnějších krmných směsí. Kukuřice čerstvá i sušená má velký obsah škrobu a fosforu, králíci špatně tráví její slupky. A přesto se kukuřičné vločky do některých králičích krmení přidávají, kukuřičná mouka se dokonce někdy přidává do prefabrikovaných pamlsků.

Na příkladu kukuřice vlastně můžeme skončit se závěrečným zkonstatováním: králíkovi bychom rozhodně měli přilepšovat k základní, senné stravě. Jakékoliv jednoduché, čerstvé přilepšení v podobě svěží zeleniny ale udělá pro jeho zdraví mnohem více než krmné směsi a podivné, lisované pamlsky. Vyplatí se zkrátka si najít čas a pro ušatého mazlíčka vymyslet pár nápaditých salátů.